Zobrazují se příspěvky se štítkemcestopis. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemcestopis. Zobrazit všechny příspěvky

20. září 2008

Stanování za polárním kruhem

Pokud jedete v létě do Norska a máte k dispozici auto, spěte v kempech. Je to velice dobrá varianta. Sice finanční nouzí netrpíme, ale přece jen na nás byly norské ubytovací služby v hotelích, penzionech apod. trochu drahé...

Skandinávie je nákladná, to je obehraná písnička a ubytovací služby jedou na stejné vlně. Noc v hotelu pořídíte cca za 1200 NOK za dvoulůžkový pokoj a to je nižší cena.

Noc v rorbu na Lofotech pořídíte za cca 800 - 1000 NOK za rorbu pro 4 osoby (rorbu je rybářský srub - viz foto z A i Lofoten. Rorbuery se v současnosti využívají pro ubytování turistů. Jedná se o Lofotenskou specialitu.). To už je v pohodě.

Ale na druhou stranu: proč nespat v přírodě ve stanu v kempu nebo přímo ve volné přírodě mimo civilizaci (které je na severu stejně dost málo)?! Spát mimo soukromé pozemky, národní parky, zemědělské plochy a ještě nějaká omezení tam jsou, se smí a je fajn toho využít. Stejně tak je v Norsku k dispozici dostatek výborných kempů.

Proti českému standardu je samozřejmě skoro všechno fajn, ale v Norsku je pochvala na místě. Místa pro stany jsou dobře udržována, kuchyňky samozřejmostí, o čistotě nemluvě.

My byli 4 a obvyklá cena za 4 osoby, 2 stany a auto byla kolem 250 NOK. Několikrát i trochu vyšší. Musíte počítat s tím, že budete většinou platit 10 NOK za teplou vodu ve sprše (3-5 minut). Ale to se asi dá kousnout, ne?! ;-)

A když zaprší, což se jaksi dá čekat, doporučuju vlézt do chatky. My to zažili v Tromso, když pršelo a byly 3 stupně (oproti 32 před 5 dny na Lofotech...). chatka s lednicí, vařičem, stolkem, židlema a 2 palandama stála 550 NOK na noc, což je cena velice lidová.

Můžete kouknout na přiloženou mapu, kudy jsme jeli. Na oplátku sem dám pár tipů na kempy, které byly ok a které stojí za doporučení:

Moskenes Camping - výchozí místo při příjezdu na Lofoty trajektem z Bodo. Je hned nad přístavem, na krásném místě s výhledem na moře a skvěle udržovaný.

Flakstad Camping - úžasné místo s neopakovatelnou atmosférou. Ale: děsně fouká, hned vedle je nový lom na kámen, ale pořád je zde skvělá pláž a nedaleký kostelík dává tomuhle místu mrazení v zádech

Stave Camping - tohle je fakt náklad!!! Camp na ještě zapomenutejším místě než najdete na Lofotech. Dostanou se sem jen ti, kteří poctivě projíždí Vestrály a míří třeba na Senju. V kempu je mraky místa, pláž a především: vířivky s výhledem na moře. No comment!!!

Morsvik Camping - klidnej camping mezi Fauske a Narvikem, i přesto, že je kemp hned vedle E6

Určitě je ještě mraky míst, která jsme přejeli, ale to se holt nedá nic dělat ;-) Jestli o nich víte, napište o jich zmínku do komentářů.

Recept na dnešek: velrybí steaky

Norsko a Greenpeace, to nejde nějak zvlášť dohromady. A je to celkem kupodivu, protože Norové jsou velcí "milovníci" přírody. Vždyť tam smíte tábořit v národním parku (ne všude teda), rozdělávat volně oheň skoro kdekoliv a taky kdekoliv tábořit. Ale taky si můžete v rybárně bez problémů koupit třeba velrybu.

My jsme na ni natrefili v rybí masně v Narviku (pro zájemce: u kruháče na Kongensgate a Brugata). Kromě klasických tresek a lososů a mořských vlků tam bylo i rudé maso, spíš jako hovězí a po našem naivním suchozemském dotazu, co že je to za rybu, nám pán sdělil, že "it´s not fish, it´s a whale". No a koupili jsme to (cca 80 NOK za kilo). Dostali jsme na cestu ještě radu, že se to má udělat jen na oleji a chvilku a bude to stačit, a stačilo to.

Velryba chutnala něco mezi hovězím a játrama. Každopádně to chtělo posolit a byly to super steaky. Nechci dělat nějakou velkou reklamu velrybímu masu, ale po testovací večeři se už moc nedivím Norům ani Japoncům, proč nechtějí přistoupit na omezení nebo zamezení jejich chovu. Holt není všechno černobílý...

18. září 2008

Severská prohibice a jak na ni!?!

V severských státech je prohibice. Sice částečná, ale je! Toť informace pro Čecha na sever mířícího zcela zásadní. Tohle tvrzení je trochu ve stylu "podle sebe soudím tebe", ale pro nás toto byla informace důležitá...

Od 20.let 20.století stát aktivně uplatňuje různé formy tohoto omezení. Od úplné prohibice, po současný stav. Měli byste vědět, že nakoupit alkoholické nápoje není v Norsku úplně jednoduché a teprve ne levné.

V obchodech s potravinami můžete koupit alkohol jen s obsahem do 4,7% (cena za nejlevnější - od 13 NOK za fajn Tuborg ve skleněnné 0,33) a různé správní celky mají ještě další omezení. Jako např. Troms, kde po 18:00 a o víkendech už vůbec nekoupíte ani kapku. Bary sice jedou dál, ale počítejte s cenami kolem 70 NOK za půllitr piva nebo 0,2 vína. Státní monopol Vinmonopolet má otevřeno také jen v omezené hodiny a ještě jedna věc a to už celkem nepodstatná, nedá se zde platit kartou. Ceny: za litr polské vodky kolem 250 NOK, za 0,7 obyč vína kolem 100 NOK.

Na druhou stranu má asi prohibice smysl. Při představě polární noci mě jímá hrůza v otázce "co s načatým večerem". Česká mentalita má ihned řešení: nakoupit si do zásoby popř. vyrobit si něco sám doma. Proč ne?! O druhé variantě se dočtete často i na webu. Z čeho a jak to pálí by mě celkem i zajímalo???

Oproti Norsku má velice ok ceny sousední Švédsko. To se týče alespoň obchodů s potravinami. My jsme si udělali zajížďku do NP Abisko a krom jiného zde objevili také potraviny. Carlsberg zde stál 11 SEK (28 Kč cca). Je vám asi jasné, že nákup byl kvalitní a obsáhlý. No a pak následovala skoro okamžitá konzumace nemalého množství. To si myslím, že je další odvrácená strana prohibice. Když pak holt můžete, pijete jak duha. Ale co: Norové si to odhlasovali sami, tak ať suší! A nejen tresky ;-)

14. září 2008

Lofoty jsou Lofoten a věřte všem superlativům

Česky se to říká Lofoty, ale správně (a už pan Čapek o tom psal ve své Cestě na Sever) se souostroví nazývá Lofoten. Každý z ostrovů má samozřejmě své jméno a kompletní informace raději hledejte zde, než tady u nás.

My tam ale byli a proto můžeme říct, co se nám tam v létě 2008 líbilo a co bychom doporučili vidět, kdybyste tam náhodou někdy zavítali taky. Výběr je to tím pádem přísně subjektivní, což může i nemusí být na škodu. Je tam určitě mraky jiných míst, ale ty jsme neviděli a tak o nich psát nebudu. Třeba je to naše škoda, že jsme tam nezašli, třeba ne. To co jsme viděli ale stálo za to!

Fotky z jednotlivých míst jsou zde - http://picasaweb.google.com/kourimska6.



A i Lofoten - už jen kvůli názvu je to ok, ale vesnička je to krásná. Je zde dokonce i kemp, který se moc nedá na webu vystopovat. Zkuste ho a stejně tak nádhernou historickou pekárnu.

Munkebu - chata Munke. Dostanete se k ní ze Sorvagenu po značené cestě asi za 2,5 hod chůze. Túra je to perfektní, vřele doporučujeme! My měli túru jako první ukázku norského turistického značení. Když už je sem tam nějaký šutr natřený načerveno, je to nejvíc. Zbytek odhadněte sami ;-)

Reine - krásná rybářská vesnička. Ideální místo pro fotky (však vidíte ;-)) a taky pro nákup ryb. Což není kupodivu na Lofotenu rozšířená záležitost. Taky odsud jezdí lodní doprava až na konec Reinefjoru, odkud se klidně přes Munkebu můžete dostat zpět do Reine a po cestě uvidíte opuštěné pláže na západním straně ostrova. Prý úžasné, my tam nebyli, bohužel.

Ramberg - pláž co vás posadí na zadek. Když jedete autem, je to první pláž na Lofotenu a nemá cenu se víc rozepisovat -> to radši klikněte sem <-

Flakstad - je tady hezký kemp s nádhernou pláží, kostelíkem a uchvatnýma hřbitůvkama. Čtěte si jména a data (a délky) životů místních a garantuju vám, že vám bude běhat mráz po zádech, když si představíte v jakých podmínkách se tu žilo!

Nusfjord - vesnička v UNESCO a Norové jsou si vědomi toho, že z toho lze vytřískat peníze - platí se sem vstup 50 NOK na osobu. No, nemyslím, že je to takový zázrak. My jsme se sem dostali v rámci půjčovného motorové loďky (300 NOK na 4 hodiny). Zdarma jsou k tomu takové manuální rádoby navijáky na rybaření. Asi toho moc nechytíte, ale určitě si dobře zaposilujete ;-)

Utakleiv a Haukland - tohle je fakt náklad! Pláže v Hauklandu a u Utakleivu jsou neuvěřitelné. Z předešlé pláže v Rambergu jsme byli paf, ale z Haukland beach úplně nakřivo! Koukněte zase na fotky a myslím, že mi dáte za pravdu!

Svolvaer a Kabelvag - závan civilizace na téměř liduprázdných ostrovech. No dobře, přeháním, ale 3000 lidí naráz je na Lofotenu opravdu hodně a tolik lidí určitě ve Svolvaeru potkat můžete. Je tu obchoďák, hotely a tak. Kabelvag je zase příjemné místo s přístavem, 3 kempy vedle sebe a hostelem. A krásným barem u mola ;-)

9. září 2008

Norsko 2008 - kudy, kam a za kolik

Za polární kruh je to z Čech cesta dlouhá a ke konci i pomalá. Autem to zabere bez problémů 3 dny a budete z toho celkem k.o. A ta představa, že pojedete zpátky podobnou dálku taky není taky úplně v cajku... My jsme proto zvolili mastňáčtější způsob a zakoupili letenky a zamluvili v půjčovně auto.

Termín akce Norsko 2008: 24.7.-10.8.08

Trasa expedice: Praha - Oslo - Bodo - Moskenes (Lofoten) - A i Lofoten - Ramberg - Flakstad - Utakleiv - Leknes - Stamsund - Svolvaer - Hanoyvika - Langvassbukt - Strand - Maurnes - Bleik - Andenes - Gryllefjord (Senja) - Finnsnes - Gibostad - Botnhamn - Brensholmen (Kvaloya) - Tromso - Setermoen - Traeldal - Abisko (Švédsko) - Narvik - Bognes - Skarberget - Fauske - Saltsraumen - Bodo - Kjerinngoy - Bodo - Oslo - Praha (důvod, proč to takhle rozepisuju je ten, že když jsem při plánování cesty hledal nějaký itinerář ostatních, měl jsem celkem problémy najít něco obstojného (ne, že by tohle teda bylo), a tak radši napíšu i malá místa. Od čeho je google maps ne?! ;-))

letecky: Praha - Oslo - Bodo a zpět s low-costem Norwegian (www.norwegian.no). S předstihem lze sehnat letenky za cca 2200 NOK na hlavu. Jinak mi Norwegian doručil do Bodo kufr až po 5 dnech resp mi ho zaslali jinou linkou do Svolvaeru na Lofotech. Kompenzaci můžete uplatnit ve výši 350 NOK na den, ale jen pouze na nejnutnější hygienické potřeby a to na základě originál účtenek, takže jsme z nich dostal kulový. No na druhou stranu, ten kufr nebylo málo...

půjčení auta: Bodo Airport u Hertz přes AutoEurope.ie - AutoEurope vám slíbí Passatt nebo Mondeo a dostanete Volvo V50... stížnost ok, ale původní varianty tam fyzicky ani nejsou. Bacha na to...

ceny benzínu a nafty: cca 13 NOK za litr a osciluje to

a pak už následovala trasa: z Bodo trajektem na Lofoten do Moskenes (www.hurtigruten.no) - trajekt doporučuju rezervovat přes web s předstihem, ale lze si samozřejmě místo ve frontě aut před trajektem i poctivě vystát a ušetřit tak poplatek za rezervaci

na Lofotech jsme projeli komplet E6 od A na jihu, až do Andenes (Vesteralen) na severu. Pak následoval tajemný ostrov Senja, Tromso a šup dolů po pobřeží zpět do Bodo. Silnice v pohodě, dodržujte 80 km/h a předpisy vůbec! Hlídku policejní jsme nepotkali ani jedinou. Pokud ale uvidíte ceduli s oznámením, že bude radar na měření rychlosti, nezapomeňte že pravdu co nevidět bude! No a pokud máte auto z půjčovny, máte holt smůlu a rent a car si to stáhne z karty...

ubytování: spali jsme především v kempech. Kvalita výborná (4 z 5 cca), ceny na Skandinávii více než lidové, spíš takové přilepšení. Cena za auto, 2 stany a 4 lidi byla za noc kolem 250 NOK. Platby kartou byly samozřejmostí. Za sprchu resp teplou vodu se platilo. Většinou to bylo 10 NOK za 5 minut.

ceny: tomuto tématu asi budu věnovat celý příspěvek, ale v krátkosti se dá říct, že 90% všech potravin stojí to, co v CZ. Jen to vynásobte aktuálním kurzem obou korun (ok, třeba už jsou eura) a je to. Potraviny se dají dobře nakoupit ve všudypřítomných řetězcích REMA, RIMI 1000 nebo Interspar.

ceny alkoholu a piva: to je problém. Pokud máte aspoň trochu závislost a tělo si to žádá. Nejlevnější pivo v norském zapolárním supermarketu je Tuborg v 0.33l láhvi a stojí cca 16 NOK. Je fajn a má 4,7% alkoholu. Alkohol nad 4,7% koupíte jen v barech nebo speciálních obchodech Vinmonopolet a je to poměrně drahá záležitost. Vodka z Polska pochybné kvality je za 200, nic moc víno za 100 (0,7l). Pivo v baru vyjde na 65 NOK (bar v přístavu v Bodo), stejně tak dvojka vína.

10. července 2008

Hrady pana Messnera

Reinhold Messner - pro mě ikona. Frajer, borec, přesněj opak sráče (neříká se inverze? ;-)).

Po tom, co vylezl alpským stylem, tedy bez kyslíku v bombě nazádech a postupném budování výškových táborů, všech 14 osmitisícovek, co jsou k mání (a ztratil hned na poprvé na Nanga Parbat bráchu), přešel Antarktidu i poušť Gobi, stal se poslancem Evropského parlamentu (taky nic bezvýznamnýho) a začal být více než aktivní v kraji, kde se narodil, v Tyrolsku (narodil se v Brixenu - fajn pro cz old school vlastence). No prostě info je tady - en.wikipedia.org/wiki/Reinhold_Messner.

Nad Bolzanem, na hradě Firmian, vybudoval horské muzeum. A musíte uznat, že na výběr místa má pán taky talent ;-) Víc info když tak zde -> www.messner-mountain-museum.it

Ten hrad, co je na fotkách - Firmian - není jediný, který je spojený s jeho jménem. Galerií a expozicí je v okolí Bolzana ještě asi 7. A na hradě Juval, kde bydlí, málem přišel o život. Spadl tam totiž ze střechy při její opravě. No jo, K2 ok, došky ne... ;-) Jsou vůbec na hradě došky na střeše??? ;-)

5. července 2008

Festival Karlovy Vary 2008 - část první

Myslím, že dost bylo prázdných slov. Raději je nahradím plnohodnotnými fotografiemi :-)

Ale alespoň seznam shlédnutých filmů je na místě:

V Sylviině městě - hodnocení: 3/10 (10 max)
O čase a městě - 7/10
Ukrutně štastni - 7/10

Večer: MIG 21 ve "Fér" klubu Vodafonu. Mig21 za plnej počet, Vodafone za 2/10... Pokud není koncert, ani tam nechoďte, je to srágora...

A o půl 4tý spát ;-)


7. června 2008

Kříž nad řekou a čáp černý nad hlavou

Podyjí je plné tajemných a zapomenutých míst, stejně jako je ono samo. Heimatkreuz u obce Felling na rakouské straně parku je jedním z nich, které je překvapivě i celkem dobře dostupné.


Heimatkreuz nad Dyjí poblíž Fellingu je jedním z míst, odkud si odsunutí obyvatelé příhraničních obcí v Čechách připomínali domov krásným výhledem na něj. A že si v tomto případě vybrali skvěle, o tom nemůže být řeč. Takových míst je v celém pohraničí více (další např. u Retzbachu s výhledem na Hatě, Chvalovice atd.).

Ke kříži nad jedním z meandrů se dostanete buď cestičkou z Fellingu od hájovny (je tam nenápadný dřevěný ukazatel u silnice mezi Fellingem a Hardeggem) nebo pohodlně po bývalé pohraničnické cestě vedoucí přesně po česko-rakouské hranici. Nástupním bodem je v tomto případě bývalá rota u Podmýčí (orientačním bodem na mapě je rybník U jejkala nad Vranovským zámkem). Po asfaltové cestě podél hraničních kamenů půjdete necelou hodinu, až se dostanete k Loveckému letohrádku pod Býčí horou (nejvyšší bod Národního parku Podyjí, 536 m.n.m.).

Na rozcestí před letohrádkem se pohraniční cesta stáčí doleva dolů k Dyji, ale k vyhlídce je třeba se dát doprava a po asi 20 metrech opět doprava na lesní cestu, která směřuje na rakouskou stranu (hraniční cedule vám orientaci usnadní) a po asi 200 metrech uvidíte doleva směřující pěšinu ke kříži, který asi o 15 výškových metrů pod stezkou. Pozor na zimní období, celá cesta bude náročnější a bez dobré obuvi a stability můžete mít trochu problémy.

V této oblasti hnízdí čáp černý. Při mé návštěve v červnu jsem ho měl možnost vidět a koukal jsem na něj s otevřenou pusou. Pták s velkým rozpětím křídel a červeným zobákem lehounce kroužil nad údolím, nechal se nehybně vytáhnout vzdušným proudem až vysoko nad řeku a potom se stejně ladným pohybem snesl zpátky k vodě. Nádhera!

Takže až se budete na chatě kolem Vranova nudit, nebo budete plánovat dovolenou v Podyjí, zkuste popřemýšlet i o téhle menší túře. Stojí každopádně za to a odměnou vám bude ticho a samota Dyje a lesů kolem!

18. ledna 2008

Zimmer frei v kubánském provedení

Po delší době se vracím na "ostrov svobody". Tenhle příspěvek píšu dva dny před dalšíma "svobodnýma" volbama na Kubě, které ale budou poprvé de facto bez Fidela (na kandidátce ale asi stejně bude), protože on sám se vyjadřuje už delší dobu v médiích, že nelpí na svých funkcích a že přišel čas pro mladší.

Co je ale z jiného soudku je to, jak na Kubě jako turista bydlet mimo hotely a podobná zařízení s cenami dosti vysokými? Řešení je jednoduché: jmenuje se casa particular. Znamená to ubytování v soukromí. Něco na způsob našeho Zimmer frei. Kubánské úřady povolují soukromým osobám ubytovávat cizince za fixní měsíční poplatek (státu) s tím, že dotyčný musí zajistit adekvátní úroveň ubytování a také stravování.

Funguje to docela dobře a v každém větším městě pár casas najdete. Označeny jsou modrou značkou, kterou vidíte na fotce (ta na fotce je zvláště luxusní, protože patří prezidentovi Pouličního výboru na obranu revoluce, vzhledem silně připomínajícího JiříhoParoubka). Když budete mít problém někde nějakou najít, vůbec se nebojte, místní vás tam rádi dovedou. Samozřejmě, že za to ale něco budou chtít, což se zobrazí na konečné ceně, protože vám ji o zprostředkovatelský poplatek provozovatel navýší. Spíš budete mít problém opačný: budete mít co dělat, abyste od sebe jineteros, tedy nahaněče, dostali... Není to většinou nic příjemného...

Oficiální pravidla casas particulares: provozovatel si vás musí zapsat i s čílsem pasu, nesmíte spát víc jak 2 na pokoji. Tzn. když jste 3, měli byste si koupit dva pokoje za jejich plnou cenu, jak kdyby jste byli 4. Ne vždy to tak samozřejmě funguje. Někdy jsme se dohodli na ceně 1,5 pokoje, někdy ne, někdy jsem byli 3 na pokoji, protože tam už 3 postele byly. Samozřejmostí bylo sociální zařízení, sem tam trochu divoké kvality, ale bylo, což nakonec stačilo.

Ceny: pohybovali jsem se mezi 15 - 25 CUC na osobu a noc bez stravování. Možná sem tam šlo smlouvat a dostat se níž, ale nějak jsme na to nebyli. Na co jsme ale většinou nezapomenuli, byla prohlídka bydlení předem. To je věc, na kterou je třeby myslet. Ne vždycky to bylo eňo-ňuňo...

Další věc: provozovatelé jsou většinou dost podnikaví lidé, tím pádem vám jsou schopni zajistit téměř cokoliv. Samozřejmě španělština situaci silně usnadní a sníží ceny... Tzn. když řeknete, kam jedete další den, zavolají známému v daném městě, domluví ubytování dopředu apod. To stejné v případě, že mají právě plno. Prostě vezmou telefon a volají tak dlouho, až vám něco neseženou. Samozřejmě, že se jim to vrátí, až bude volno u nich a jim bude volat provozovatel obsazené casy. Když budeme ale mluvit o posledním případu, počítejte, že už se skoro nedá smlouvat. Poskytovatel moc dobře ví v jaké jste situaci a že bydlení potřebujete, tak proč by slevoval?

Takže závěrem: casa particular je výborná věc, daleko lepší než hotel etc. Kouknete domů ke Kubáncům, tedy nepočítejte, že i v tomto případě se jedná o řadové Kubánce, jen to, co jim zaplatíte za noc, je několikanásobek měsíčního výdělku a ušetříte oproti hotelu hodně peněz.

28. prosince 2007

Vánoční Sázava 2007

22.prosince na vodu? Si dej mokrej hadr na hlavu....!

No asi taková byla moje první reakce na kolegovu nabídku, ať s ním jedu dva dny před Štedrým dnem na Sázavu. No samozřejmě, že mě nakonec ukecal a jelo se.

O co jde? Jedna vodácká a nechvalně známá CK pořádá každoročně v podobném termínu akci, kdy se sjíždí Sázava z Kamenného Přívozu do Pikovic. Jede se na raftem nebo nafukovacích kanoích.

Když už jsem se rozhodl jet, snažil jsem se do akce namontovat i další jedince. Nakonec se aktivně zúčastnil jen můj florbalový kolega Mudr.Matrace.

Tudíž se eliminovalo jakékoliv nebezpečí úrazu atd., protože když s sebou máte doktora, nemusí se bát ničeho, že...

Zbytek funclubu FBI Přírodní Vany počkal radši v suchu a smradu v Pikovicích v hospodě.

Sázava je skvělá řeka a když jste z Prahy, je ještě pohodlnější. Protože se jelo na vodu, muselo se jet vlakem. My zvolili přímej spoj z Prahy do Čerčan.

Vlak to do Přívozu urazí cca za 70 minut, což je tak akorát na vypití první plácačky.

Na cestě zpět je scénář stejný, jen s tím rozdílem, že z Pikovic resp. Petrova u Prahy to trvá do Vršovic, kde vlak končí, jen 50 minut. No prostě ideální věc.

K vodě samotný: na Sázavu jsem se vydali od mostu v Kamenným Přívoze, hned na nás čekal jez, pak ještě jeden a poslední v Žampachu, kde se musí raft přenést (když je Vás v něm 5 a více) a potom už jen klidná plavba podél nesčetného množství chat v duchu zálesácké a jiné lidové tvořivosti, což je samo o sobě velkým zážitkem. Naše subjektivní hodnocení si podmanila zemljanka pana Krytináře a Aťky Janouškové nedaleko Pikovic.

Teplota vody byla kolem nuly, kolem nás plavaly malé "kry" a vzduch měl v Přívoze -6. Zajímavé bylo, že i když jsme měli boty celkem mokré, neomrzli jsme a stejně tak i rukavice. No ony ty dvě hodiny nebyly zas až tolik... Spíš tak akorát.

Hned po vylodění v Pikovicích jsme se vydali do hospody U Dolejších, kde visí úžasnej dres Vladimíra Růžičky a dokresluje tak echt vodáckou atmosféru vesničky.

No prostě to byla velice povedené akce a příští rok na tuty znova!







17. prosince 2007

Box! Cuba Libre! Teofilo Stevenson! Felix Savon!

Dnes jsem v rámci neutuchajícího surfování po světosíti narazil na skvělý video, který se do sekce Kuba hodí víc než předchozí cucurucha, autopůjčovny a dálnice s dírama jak od tanku. Je to box!

A box na Kubě znamená náboženství. Tedy další z mnoha. Stejně jako baseball, salsa, tabák a rum. Box a Kuba rovná se Teofilo Stevenson. Absolutně loajální a věrný příznivec režimu a nejlepší boxer amatérského ringu všech dob. Tak ho alespoň označují wikipedie, boxerské servery a další zdroje. Muhammad Ali nebo Teofilo Stevenson? Kdo ví? Ale rovnat by se mohli zcela jistě. Jen v jednom ne: Stevenson by nikdy nevkročil do profesionálního ringu. To alespoň prohlašuje v níže uvedeném profilu, který vážně stojí za to!

A box na Kubě? Já tam byl, když nebyla sezóna nebo se prostě žádné zápasy nekonaly. Vždyť v prosinci probíhá play-off peloty, tedy baseballu, tak proč to míchat dohromady?! Když budete ale hledat na Kubě, kam za boxem, hledejte označení sala polivalente a tam už se dozvíte víc. Teď už ale koukněte na Teofila! ;-)

:: další články z Kuby tady ::


2. prosince 2007

El Greco a kamenná pevnost Toledo

Toledo je i po staletích od své středověké slávy stále kamenná pevnost.

Art PR věnované ikoně řeckého malíře El Greca je tu cítit na každém kroku a když se vyhnete hlavnímu náporu turistů přijíždějících z nedalekého Madridu na hopem-skokem prohlídku bývalého hlavního města království španělského, omámí Vás ospalá a starobylá atmosféra města na věky.

Toledo je hlavním městem autonomní oblasti Kastilie-La Mancha, cca jižně 80 km od Madridu. Město má asi 70 tisíc obyvatel a je zajímavostí, že místní mu stále říkají "La Ciudad Imperial" (hlavní město impéria - říše nad níž slunce nezapadá - vhodně volném překladu).

Hlavním městem království bylo do poloviny 16.století, kdy se vše co je k vládnutí potřebné přesunulo do Madridu.

V té době (resp od roku 1577) zde působil také řecký malíř El Greco (vlastním jménem Domenikos Theotokopulos) . El Greco byl dvorním malířem Filipa II. a Toledo si velice brzy svým uměním podmanil.

Hlavní památku na "Řeka", což znamená v překladu přezdívka El Greco, najdete v kostele Iglesio de Santo Tomé. Je zde po zaplacení vstupného k vidění nejslavnější obraz El Greca "Pohřeb hraběte Orgaze". Sám El Greco se je na obraze také (spolu se Cervantesem) jako účastník pohřbu.

Samozřejmě toto není jediné místo, kde je mžné se s tvorbou El Greco setkat. Kompletní seznam Vám rádi poskytnou v místní turistické kanceláři nebo ve Vašem průvodci, ale o jedno místo se ochudit prostě nesmíte! Je to El Grecova vyhlídka na Toledo (viz první fotka příspěvku). No ona není snad ani přímo El Grecova, ale on ji proslavil na svých obrazech. Najdete ji nad řekou Tajo, nedaleko státního Parador Conde de Orgaz. Přístup ideálně autem, na kole, ale klidně i pěšky nebo nakonec turistickým vláčkem (sic!).

Moje fotka (úvodní, ne tahle noční, kamenná) je z rána, spíš dopoledne, 9:40 a světlo je v tuto dobu velice příznivé a předpokládám, že takové bude kromě zimy, kdy i zde je prý bývá sychravo a pod mrakem, pravidelně.

V Toledu jsme bydleli v Hostal Sol za cca 25euro na osobu na noc s parkováním a bez snídaně. Lokalita skvělá, stejně jako pokoj.

25. listopadu 2007

Kolem Kuby za týden a něco

V prosinci 2006 jsme objeli autem skoro celou Kubu a pár výplodů už se tady objevilo (tady seznam), ale pořád jsem nedal dohromady, kde jsme všude byli a nezmínil se ani slovem o "itineráři" cesty.

Tak tady je:

1.den: letadlem přes Montreal na Kubu - La Habana
2.den: Havana poprvé
3.den: půjčení auta a odjezd směr Santa Clara po Autopista Nacional (zde zkušenosti s řízením na Kubě) - Playa Larga - Playa Girón (Zátoka sviní) - Cienfuegos
4.den: Cienfuegos - Trinidad - Sancti Spiritus
5.den: Sancti Spiritus - Ciego de Ávila - Camagüey
6.den: Camagüey - Las Tunas - Bayamo - Santiago de Cuba
7.den: Santiago de Cuba - Guantánamo - Cajobabo - La Márquina (Punta de Maisí, kam jsme se nedostali: nejvýchodnější bod Kuby) - Baracoa
8.den: Baracoa - Moa - Holguin
9.den: Holguin - Las Tunas - Playa Santa Lucia - Camagüey
10.den: Camagüey - Cayo Coco - Morón - Remedios - Santa Clara - Havana
11.den: Havana - Pinar del Rio - Maria la Gorda
12.den: Maria La Gorda - Viňales - Havana
13.den: Havana
14.den: Havana
15. a 16.den: odlet z Havany do Paříže a do Prahy

No, je to Kuba fakt letem světem, jak se na to teď dívám a asi toho bylo až moc... ale člověk chce kolikrát víc, než kolik je míra no... Každopádně to bylo skvělý a když je třeba o týden víc času, už je tahlke trasa podstatně jiná.

Co bych pro příště vynechal je asi oblast Punta de Maisí v provincii Baracoa. Je to nejvýchodnější bod Kuby a nás brátili z vesnice před majákem zpátky. Samotná Baracoa je krásný místo na pokraji pralesů, ale je to hodně z ruky a to fakt hodně... Vždyť do roku 1960 byla dosažitelná z ostatních částí Kuby pouze lodí a letadlem! Proto se radši motat ve vnitrozemí, ideálně asi v horách mezi Trinidadem a Santiagem. Ale milovníci přírody si přijdou na své určitě.

A co je taky trochu mimo je oblast Maria La Gorda. Zase, nádherný místo, ale hodně z ruky, pokud nemáte hodně času a nejste vášniví potápěči, nechal bych to podruhý plavat.

Rezervujte si víc času na Havanu samozřejmě a taky na Santiago. Bude to stát za to! Hlavně Santiago je opravdu úžasný a divoký město.

No, myslím, že je to pro tentokrát všechno. Jsem zvědavej jak to bude příště?! ;-)

23. listopadu 2007

Kasárna Moncada, Aurora Karibiku

Kasárna Moncada (Cuartel Moncada) v Santiagu de Cuba znamenají pro kubánské dějiny to stejné jako je v Petrohradu křizník Aurora.

Na Moncada zaútočili vousatí partyzáni 26.7.1953. Tahle skupina se později označovala jako M-26-7. Samozřejmě u toho nechyběl Fidel Castro. Bylo to fiask, všichni pozatýkaní, uvěznění a pak až na Fidela popravení.

Od procesu s Fidelem, který na základě Moncada akce vzešel se traduje jeho slavná věta: "Dějiny mi odpustí a pochopí mne".

Moncada atak se slaví jako začátek revoluce a čísla 26 najdete na celé Kubě. Nakonec to tak vlastně je.

Do kasáren se dá jít na prohlídku. Vstupné je 1,50 CUC. My tam nebyli. Věnovali jsme se okolí. Kasárna jsou zachovalá a autentická. Stopy po střlebě jsou udržované ve skvělé kondici ;-) To je vidět hezky na fotce.

:: fotky ze Santiga de Cuba najdete zde ::

17. listopadu 2007

Cucurucho - zmrzlina z pralesa

Cucurucho může znamenat dvě věci. Je to místo ve Venezuele a je to tradiční specialita na Kubě (a možná i jinde, to nevím..). Já Vám něco povím o té druhé variantě.

Cucurucho se dle našich zkušeností i podle zdrojů, co jsem se teď díval (web a Lonely Planet) dělá na východní straně Kuby v oblasti Baracoa, kolem stejnojmnenného města.

O co jde? Cucurucho je směs kokosu, rozmixovaného ovoce a třtinového cukru. Směs je zabalená v palmovém listu a vypadá jak kornout zmrzliny. Rozdíl je ale v tom, že kornout cucurucha váží cca půl kila.

Osobně mi to teda nechutnalo vůbec. Jeden z případů, kdy něco podstatně líp vypadá než chutná. Ale to je hodně subjektivní a proto doporučuju v případě možnosti vyzkoušet každopádně!

Cucurucho se prodává na ulici ale hlavně u silnice. Místní Vám ho střelí podle nálady a usmlouvat se určtě dá. My ho měli myslím ze 2 CUC (2 eura asi). Na tuty jsme to přeplatili, ale co?! ;-)

5. listopadu 2007

Kubou autem bez nehody aneb besip.cu

V minulém článku jsem popsal, jak lze na Kubě přijít na pár dní k autu. Teď bych se chtěl zmínit o tom, co můžete očekávat v silničním provozu a na silnici vůbec...

Řízení na Kubě má samozřejmě svá specifika. Je zde poměrně slabý provoz, ale nástrahy vynahrazují cyklisti, pěší, psi a náklaďáky plus díry jakékoliv představitelné velikosti. Na druhou stranu, pořád to jde... Musíte troubit, když předjíždíte! Musíte! Je to pravidlo a funguje. Pomalejší automaticky uhne. Bacha na semafory - jsou až na druhé straně křižovatky, ne u vás před autem. To je především v Havaně dost nezvyk. Jinde je provoz klidný a opravdu se nespěchá. Takže klid ;-)

Značení... mapu pořád u sebe a spolujezdec je navigátor! Ukazatele směru moc nečekejte. Neznám důvod proč je jich tak málo, ale prostě jsou minimálně a když už nějaký vidíte a je to ta vaše cedule, tak tam zahněte i když se vám to nezdá. Další už nebude... Jedna cz ambasáda paní v Havaně nám povídala, že v Havaně značky nejsou kvůli tomu, že byl hurikán, všechno zničil a ještě je nestačili obnovit. Třeba jo... ale třeba taky ne, v knihovně měla Chávezovy projevy... (bydleli jsme u ní)

Dálnice... Na Kubě jsou dálnice v každé provincii. I na ostrově, kde je prd provoz. Ale Fidel slíbil, že každá provincie bude mít dálnici, tak má. Děrodráhu většinou. Dálnice na Kubě je cca 15 metrů široký pás (v jednom směru! teda tahle na fotce není ukázková ale aspoň něco), kde se jezdí mezi dírama, jak to jde. Na kubánské dálnici se smí otáčet do protisměru!!! Bacha na to... Ono je uprostřed ještě křoví...

Jízda v noci se nedoporučuje, ale my přejeli ze Santa Clary do Havany po dálnici v noci a přežili jsme. Ale zase pozor: jezdí se s dálkovými světly bez vypínání (kvůli dírám) a dá vám to zabrat. Ale jde to. Ne že ne.

Policajtů si nevšímejte, oni si nevšímají vás. Máte červenou značku z půjčovny, jste cizinec, cizinci tuhle zemi živí... když budete magor, můžete si dělat skoro co chcete... Kromě plivání na Che a vyvěšování US vlajky. Takovej z toho aspoň máte pocit.

No a to je asi všechno. Snad jsem toho moc nezapomenul. Kdyby jo, napíše mi to Chica a Dalíšek do komentářů, viď ;-)

:: další články z Kuby zde ::

:: fotky z Kuby zde ::

1. listopadu 2007

Autem kolem Kuby

Jsou různé možnosti jak procestovat Kubu. Auto, vlak, kolo, letadlo, náklaďák, klimatizovaný autobus, taxi s místním řidičem nebo průvodcem. Víc už ale asi ne... My zvolili půjčení auta.

Nemyslím, že by se tím maximalizovaly zážitky, jako třeba cestováním s místními v collectivos (náklaďák místo autobusu), ale když nemáte hodně, ale fakt hodně času (myslím, že to chce cca měsíc), zvolte auto.

Půjčit si na Kubě auto není vůbec žádný problém. Půjčoven je dost (mluvím o Havaně, kam se létá nejvíce) a ceny na to, že se jedná o centrálně řízenou ekonomiku, v pořádku (z evropského hlediska).

No, teď jsem chytrej a vím co a jak, ale s odstupem bych řekl, že my jsme při naší cestě na Kubu trochu naletěli a zaplatili víc než měli. Ale to je otázka, protože kdo ví jak je to s cenami atd.?

Prostě: náš domácí v Havaně nás dovedl do nejbližší autopůjčovny, kde jsme vyfasovali Fiat Palio (5 dveří, objem 0,8, nefunkční tachometr a tím pádem neomezený kilometry, ale odolný proti dírám jak sviň ;-)). Cena: 30 pesos (euro) na den. Byla k tomu ještě záloha předem. Myslím, že 600 pesos. Řídit jsme mohli všichni tři. Bacha: všechno cash, žádné karty... Alespoň v našem případě.

Když jsem se teď kouknul na google a dal "rent a car havana", vylezly mi podobný ceny jako měli my, ale za trochu lepší auta. Každopádně na Palio si nemůžu stěžovat ani v nejmenším! Objel s náma komplet celou Kubu (od Maria La Gorda po Punto de Maisí) během 11 dnů a ani neškytl!

Ceny benzínu jsou na Kubě v pořádku z našeho pohledu, na tak samozřejmě už z pohledu místních. V kombinaci se spotřebou jejich starých amerických obrů a finanční situací to musí být infarktová jízda... Kdo ví na co jezdí a kde tankují...

Jsou zde k mání 3 druhy benzínu: myslím že 87 oktanový, pak 95 a 98. Ale jistý si už nejsem. My dávali do Palia samozřejmě 87 kvůli ceně a Ital z Brazílie (tzn. Palio) si nestěžoval... alespoň co jsme ho měli my tak ne, no. Cena byla si 25 kč za litr. Palda si bral kolem 8 litrů i s nezbytnou klimatizací a 3 lidma na palubě.

O tom, jak se na Kubě chovat na silnici si budete moci přečíst příště...


:: další články z Kuby jsou zde ::

:: fotky z Kuby zde ::

Za Fidelem za 20

Na Kubu snadno, levně a rychle? Toť otázka kardinální... každopádně, jak se ukázalo při naší cestě v prosinci 2006, ne neřešitelná.

Na Kubu se létá z Evropy různými způsoby. Z ČR každopádně s přestupem. V současné době létá přímo (nezmiňuju charterové spoje) jednak kubánský čsa jménem Cubana. Ta létá do Říma, Madridu, Paříže a Moskvy jestli si dobře pamatuju. Pak se přímo z Evropy dostanete ještě Alitalií, Iberií a Air France. Třeba je to ale už jinak a možností je víc. Každopádně my sehnali v prosinci 06 letenky přes AT Solutions, zástupce Cubany v ČR a byl to mazec.

Šlo o to, že se samozřejmě letělo s přestupem, ale celkem zajímavým. Na Kubu jsme letěli přes Montreal s ČSA, z Montrealu do Havany s Cubanou a zpět pak s Cubanou do Paříže a z Paříže s ČSA do Prahy (v Paříži s přejezdem z Orly na Charles de Gaulle). Sice jsme museli ke kubánskýmu vízu sehnat ještě kanadský tranzitní, ale nakonec to stálo za to. Za co? 19 200 komplet.... Jestli jste někdo dali míň nebo alespoň tolik, napište komentář, protože se to rád dozvím, abych to třeba příště mohl využít ;-) A koneckonců někdo jinej taky.

Co bylo tedy zarážející kromě ceny hned od začátku, byla společnost jménem Cubana. Hned jsme hledali na netu, čím létají atd. a to jsme neměli dělat... Cubana byla suverénně poslední z měřených aerolinek co se bezpečnosti týče a taky stavu leteckého "parku". No každopádně nakonec se Antonov nekonal a my letěli Boeingem, asi z Kanady pronajatým. Na druhou stranu bych už asi nebyl tak jistý, čím by se letělo v rámci vnitrostátních letů na Kubě. Tipuju něco ruskýho a obstarožního...

Ale co možná oceníte, jsou zkušenosti jak se na Kubu dostat a splnit všechny povinnosti úředního šimla...

Hlavně: musíte mít vízum. V normálním případě turistické, které Vám na počkání vystaví v Praze, v Dejvicích na fidel ambasádě (Sibiřské nám.1). Stojí cca 600 Kč, ale může to už být jinak, když tohle čtete.

Vízum je jednoduchý dotazník, který je jen pro formu, jak se nakonec ukázalo. Musíte vyplnit hlavně kam jedete (Havana), kde budete bydlet (Hotel Santiago) a jak dlouho tam budete. Tím to hasne - zaplatíte a jdete.

Na Kubě si na letišti vystojíte dlouhou frontu s ostatními pasažéry, vlezete před budku s celnicí (fakt! skoro komplet osazenstvo těch bud byly ženský), tam si chvíli pobudete, skoro na nic se vás nezeptají, ale trvá to, protože jak se nakonec ukázalo, mají děsně pomalý kompy, který chroustají z databáze info o vaší osobě, co dostali z ambasády.

No a jste na Kubě! Tam už vás čekají taxíky (třeba Peugeot 307) do centra Havany (neplaťte víc než 20 konvertibilních pesos) a vedro festovní i chvíli před půlnocí..

No a co bylo dál vám napíšu příště...

:: další články z Kuby zde ::

:: fotky z Kuby zde ::

Vzpomínky na Kubu

Na konci roku 2006 jsme se se dvěma kámošema takhle sebrali, v sobotu ráno odfrčeli na Ruzyň a druhej den se procházeli starou Havanou a pili rum na Maleconu.

Doufám, že se dám do kupy a po tak dlouhý době sepíšu pár zážitků, co zůstaly v hlavě. Bylo to úžasný! A doufám, že jsem tam nebyl naposled! Pro dnešek tu máte alespoň fotku....

:: další fotky zde ::

19. října 2007

Maďarsko ve dvou hodinách a s perníkem v ruce

Kousek od Budapešti, asi 30km od úplného centra (já za něj tedy považuji nám.Hrdinů, hrad a ještě lázně Gellért), máte možnost shlédnout Maďarsko na kousku louky, teda pořádným kusu, ale přece jen silně koncentrovaným kousku.


V části do UNESCO zapsanýho, (dříve) uměleckýho a především multituristickýho městečka Szentendre se nachází skanzen, který by se bez problémů mohl jmenovat Amaroun.hu.

Tzn. že bez problémů a mrknutí oka Vám během chvíle předvede téměř cokoliv, co se váže k historické lidové architektuře Maďarska. Na 46 hektarech (dle Lonely Planet) je to opravdu vskutku Maďarsko v prášku :-) Tedy Maďarsko instantní...

K tomu průvodci, co jsem teď uvedl: LP popisuje skanzen jako "shluk domků v mírně zvlněné krajině".

No, je to sice pravda, ale jako pozitivně laděná pozvánka to podle mě moc neprojde. Věřte spíš fotkám, co tu vidíte a udělejte si obrázek sami ;-)



Konkrétní data, která jsou potřeba:

  • název: Szabadtéri Néprajzi Múzeum (...česky skanzen...)
  • web: www.skanzen.hu (...maďarsky tudíž taky skanzen...)
  • adresa: Sztaravodai út. 63, Szentendre (na navigaci bacha..., je to trochu maturita to najít autem... popsat se to bohužel moc nedá...)
  • provozní doba: v pondělí zavřeno celý rok přesně tak jako známe českých luhů a hájů, jinak většinou minimálně od 9 do 16, když je nejhůř; v sezoně i délevstupné: dospělí - 1000 forintů (rok 2007)

No, byl jsem tímhle skanzenem opravdu unešenej a to asi taky proto, že jsem kromě tohoto skanzenu byl max tak akorát v miniskanzenu v Pribylině pod Roháčema na Slovensku. A to tam to vždycky (rozuměj 3x, pršelo jak sviňa...)

Před Maďary opravdu klobouk dolů. Mají to tam až kýčovitě vymazlený. Samozřejmě, že by se našlo několik věcí, co tam byly trochu mimo mísu etc. ale celkově super. Dokonce je zde k vidění sv.Jan Nepomucký. Takže i trochu Čech zde uvidíte.

Ve více než polovině domů na vás čekají "domorodci" v krojích. Mají připravený výklad k domu, kde se vyskytují, jen je většinou v maďarštině. Podle oční komunikace na místě to tak bylo v den naší návštěvy jistě.

Na druhou stranu je skanzen vybavený podrobnými cedulemi v němčině a angličtině a tak se průměrný absolvent české střední školy neztratí ;-) Sem tam průvodce např. telefonuje nebo nahání svoje dítko komplet v adidasu třeba, ale berte to jako takovou hru a fikci. Stojí to za to!

Jakožto žravý jedinec jsem ocenil tradiční "obchůdky" s potravinami. Co vím, kromě velice slušné restaurace za dost ok ceny, je zde pidipekárna perníčků (paní na fotce výše) a pekárna samotná. Jedna lepší než druhá. Jak na perník od paní jak z pohádky (a to se na ně nedívám), tak na pagáče z pekárny se zapomenout nedá.

Ještě teď si pamatuju na čestvě upečený chleba, který jsme si do poslední chvíle chtěl koupit, že ho spořádám v autě. To by asi neklaplo, protože stačily 3 pagáče a to myslím, že vydržím hodně...

Zkuste si na skanzen dát alespoň půl dne. To bude tak akorát. Uděláte mraky kýčovitě pěknějch fotek, nacpete se perníkem jak Mařenka s Pepíčkem a budete koukat na ovce u větrnýho mlýna.

Zdá se to jako opravdový turistický eckelhaft, ale není to tak. Vysvětlí vám to Maďaři, který tam potkáte. Uvidíte je tam, jak berou svoji historii vážně a jak jsou hrdí na svoji zem. Na mě to tak prostě působilo. A bylo to fajn. Protože to asi doma není resp nemáme?! Možná jo...