Zobrazují se příspěvky se štítkemfilm. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemfilm. Zobrazit všechny příspěvky

13. července 2008

Vary 2008 jsou mrtvé, ať žijí Ozvěny FFKV

Pro nás nadšence, co ještě nemají dost, hned v sobotu 12.7. začínají v pražských kinech Aero a Světozor Karlovarské ozvěny, a trvají až do středy 23.7.

Tááákže, na co jít teď a na co potom, co určitě nevynechat a co si případně nechat na později? Jako ostřílený harcovník volím taktiku – cokoliv budou dávat v české distribuci - teď vidět nemusím. Radši chci vidět všechno, u čehož tahle šance už nenastane. České filmy jako René, Karamazovi, Karamazovi, O rodičích a dětech, Zapomenuté transporty: Do Estonska a Občan Havel ještě určitě bude příležitost ještě vidět (ano já žádný z nic fakt ještě NEVIDĚLA!), v dalších jako Paříž, Konečně spolu, I'm Not There, Prosíme přetočte či Králova přízeň hrajou celkem hvězdy na to, aby je nepromítli i širokému publiku. Takže zbývá celkem úzký vzorek, ze kterého bych si nechtěla nechat utéct hlavně snímky čínská Šachta, autobiografický Valčík s Baširem, francouzský Skoro celá Pravda, indonéský Fotograf, belgický Moskva, Belgie či Roming na maďarský způsob Bahrtalo! (Hodně štěstí!).

Rezervace lístků je možná přes net, vyzvednout nejpozději půl hodiny před začátkem představení. Červeným semišem jako ve velkém sálu v Thermalu to a v Aeru ani ve Světozoru vytapetováno sice není, ale zato do kinosálu můžete i s pivem a ceny lístků jsou velmi přátelské.
Celý program tady.

Finále FF Karlovy Vary 2008 :: … a držitelem Křišťálového glóbu se stává…

… dánský režisér Henrik Ruben Genz za film Ukrutně šťastni (Frygtelig Lykkelig)!

Oceněný film, natočený v krajině režisérova dětství – v jižním Jutsku – dokazuje, že pro námět není třeba chodit daleko. První den Varů jsme film viděli ve světové premiéře, a musím říct, že ve mně zanechal hluboký dojem svou ponurou a hustou atmosférou, založenou na neproniknutelném naturelu seveřanů (v tomto případě Dánů) a žánrovým mixem mezi špageti westernem a kriminálkou poručíka Colomba. A rozhodně nepostrádá hodně černý krásně morbidní humor. Ukázka puštěná před plným sálem krásně zachycovala uvedení do praxe rčení „zpít se jako Dán“ – hlavní hrdina a jeho nejnebezpečnější nepřítel soupeřili na baru, kdo z koho…

Během závěrečného večera bylo v celkem svižném tempu rozděleno skoro dvacet těch těžkých ale krásných nahých ženských s glóbem na prsou, a čeští tvůrci určitě nepřišli zkrátka – Marta Issová a Jirka Mádl, oba za role ve snímku Michaely Pavlátové Děti noci, taky Zelenka a jeho Karamazovi, i když režisér se zvláštním uznáním a také oceněním mezinárodní filmové kritiky nezdál být úplně nadšený, kolegům se pro jistotu omluvil, že nedosáhli na nejvyšší metu… L Sošku za celoživotní přínos neminula česko-amerického režiséra Ivana Passera, pro světovou kinematografii přisvištěla Bobbymu De Nirovi (už na úvodním ceremoniálu, do konce by to asi nevydrželJ), a také slovenští režiséři Jakubisko a Hanák neodjeli z festivalu s prázdnou.

Nejdojemnější proslov vyčaroval Saruman ústy 86-tiletého Christophera Lee, který dostal cenu prezidenta festivalu přímo z rukou Jiřího Bartošky. A vůbec skoro všichni, kdo hodnotili festival a celou jeho organizaci, pro něj měli jenom pochvalná slova… „nejlepší festival, co jsem kdy zažil, cítil jsem se zde velmi dobře, skvělá organizace, krásné Karlovy Vary, uvolněná atmosféra…“, s čímž nelze než souhlasit. … aneb jak to popsal jeden zasloužilý účastník -filmečky, večírky, drinky, zevl, sluníčko, klobásy a steaky ve 3 ráno, co víc si člověk může přát… :-) Festival je pro většinu filmových fanoušků každoročním výletem do filmového nebe, a to nejen když se dotknou těch živých hvězd.
Mimochodem, příští rok se nám panové Bartoška, Mucha a spol. budou snažit nahnat do Varů mimojité Al Pacina. Takže lovu zdar, a už se nemůžu dočkat příštího 44tého ročníku, který bude začínat opět v pátek tentokrát 3.července 2009.
Na viděnou za rok!

14. června 2007

Grandhotel mezi mraky

Jéééé, kdy už to skončí, to jsou hrozný žvásty… říkala jsem si při projekci Ondříčkova filmu Grandhotel. Ten Fleischman je ale divnej, ten vrchní je taky ňákej divnej, všickni sou tam ňáký divný… a přemejšlela jsem, že bych utekla (to sem snad udělala jenom jednou na uměleckým dokumentu Koyaanisqatsi), ale nakonec jsem vydržela až do konce (i s brutálně plným močovým měchýřem) a dobře jsem udělala. Nakonec se to hezky vylouplo!

30ti letej číšník v hotelu na vrcholu Ještědu – Vlasta Fleischmann – je pro okolí docela podivín a taky loser, ale on má svůj vlastní svět a naprosto si vystačí. Meteorolog amatér - počítá a zapisuje se železnou pravidelností cokoliv, co souvisí s počasím – srážky, větrnost, mraky, sluneční svit, rosný bod… potajmu si ve vrcholku ještědského vysílače šije balón a sní o tom, že jednou poletí, poletí a uletí… z Ještědu, z Liberce, ze země, někam daleko…
Mladičká servírka Ilja v hotelu obsluhuje taky, chodí s rádoby suverénním číšníkem Patkou, a krade v obchoďáku kalhotky. Patka totiž nemůže žádný prádlo vidět 2krát. Ale je jí jasný, že s Patkou to už dlouho nevydrží. A Fleischman se jí líbí, je takovej hodnej, úplně jinej než agresivní Patka.

Číšník Patka Jaroslava Plesla je přesně typ Vikiho ze Sněženky a machři. Pohazuje patkou a hází americký hlášky, prodává HappyLife a nechápe, jak se Ijla vůbec může s Fleischmanem bavit. Bláznivou čtveřici doplňuje pokojská s modrejma vlasama a červenejma ponožkama. Příšerně zkarikovaná je figurka majitele hotelu s tváří Jaromíra Dulavy, nejnesympatičtější postava, co jsem kdy v českým filmu viděla.
Ale film určitě má svoje světlý stránky, díky kterým se mi zaryl do paměti. Minimálně vizuálně – genius loci Ještědu a Liberce, úžasný lítající záběry krajiny a nebe, interiér retro hotelu, krásná Klára Issová, opět let balonem (podobně jako Vratný flašky, ale tady né tak kýčovitý), zajímavá hudba od Muchowa…

Většinou ale bohužel převáží ty slabší stránky – dialogy šuštící papírem a docela ujetý chování hrdinů (proč se Fleischman připoutal k tramvajovýmu sedátku? Asi mi něco uniklo..), nad kterým jenom kroutíte hlavou. Knižní předlohu od Jaroslava Rudiše (kterej si mimochodem ve filmu zahrál jednoho z německejch turistů) jsem nečetla, jinak bych byla asi moudřejší… kdo ví.
Film jsme sledovali v letním bijáku, v ruce pivo a nanuka, nad sebou pohasínající nebe a před sebou velký plátno s majestátným Ještědem, takže jsem ho nakonec vzala na milost a drhnoucí scény radši zapomněla. Máte-li rádi výšky a krásné oči Kláry Issové, jděte na to. Jinak jděte radši třeba na Tajnosti nebo Pravidla lži…

**********

11. června 2007

Roming aneb Cikáni jdou do kin

Byli jsme na předpremiéře filmu Jiřího Vejdělka Roming. Viděla jsem jeho debut Účastníci zájezdu, takže jsem byla celkem připravená na lehčí letní „road-movie“ v opálenější podobě. A musím říct, že mě film podle scénáře Marka Epsteina (ten co dostává lvy za nejlepší nerealizované české scénáře) určitě nezklamal a rámec škatulky i přesáhl.
Příběh? Hodnej lenivej „pravej“ cikán Roman Daňhel v podání Mariána Labudy a divokej živelnej „bílej“ cikán Bolka Polívky se vydávají na výlet na Slovensko, aby omrkli mladou nevěstu, kterou před 18ti lety slíbili Romanovu synovi Jurovi. A Jura samo má jít s nima a nejlépe si ji rovnou vzít. Ale Jura studuje v Praze, chodí s blonďatou Vendulkou a na cikánskou výpravu za rádoby nevěstou jim kašle. Nakonec se nechá kvůli tatíkovi přemluvit.

Toť hrubá kostra. Výplň je veselá a barevná, podbarvená parádně živou cikánskou hudbou, u níž mi nohy jenom hrály. Film má v sobě správnou dávku nadhledu a má-li člověk aspoň trochu rád Bolka nebo pana Labudu, tak si ho vyloženě užije. Budu se opakovat, když prohlásím, že Bolek exceluje, ale je to prostě tak. Vychrtlej jak tyčka na dráždění vopic, zato se slušnym „milanem“, vyvádí jednu ptákovinu za druhou, jenom aby dokázal, jak je svobodnej a cikánskej, a hlásí jednu „pí.u“ za druhou. Ale z pusy mu to nadávání a hlášky jako „Stano Zaječí, každou rozječí“ jdou samy a já mu je fakt věřila.
No aby film nebyl jenom o putování těch 3, tak je obohacen o druhou „dějovou linku“, jak se vznešeně říká. V televizi říkali, že každém pořádnej národ by měl mít svůj epos, no a co mají cikáni..? Roman se rozhodně, že to vezme pevně do svých rukou a začne si do sešitku škrábat pohádku o romském králi Somálim, který byl špatný král, protože nekradl a neuměl tancovat, a navrch ještě neuhlídal zlatého ptáčka, symbol věčného romského ohně a světla. Tenhle vedlejší příběh se může zdát jako neumělé nastavování, ale podle mě je to moc fajn rozptýlení. Somali je stejně jako Labuda takovej milej truhlík a já mu držela všechny pěsti, aby vytrhl ptáčka ze spárů Smrti (v podání excelentního Vladimíra Javorského) a zachránil nejen cikánskej oheň, ale hlavně svou čest.
Co na filmu stojí za poslech a za shlédnutí na velkém plátně? Určitě hudební doprovod, skvělý výkony Bolka, Vladimíra Javorského v asi 6ti roli (hraje pošťáka, Boha, Ďábla, ďáblova pomocníka, Smrt, tanečnici, prostě na co si vzpomenete…J) a pana Labudy a celá ta energie, která je v něm cítit a kterou si spojuju s celou etnickou menšinou, o níž to je. Není to vyloženě komedie, kolikrát se spíše pousmějete a občas i zamyslíte, ale je to příjemnej film co pohladí a příjemně naladí. Aspoň v mým případě tomu tak bylo.

10. června 2007

Ohňostroj tajností

Čekala jsem, že to bude dobrý. Čekala jsem, že Iva Bittová bude hrát civilně, a že Alice Nellis potvrdí svoje „režisérské kvality“. Moje očekávání byla naplněna, ba co víc, překonána.
Sice by se tenhle film, kde hlavní hrdinka řeší svoje problémy a starosti skrze koupi piana, dal lehce šoupnout do krabičky „ženský“ a „hlavně pro ženský“, ale myslím, že to není tak jednoduchý a že chlapi si taky přijdou na svý. Alespoň ti vnímavější a chápající.
O čem to je, to už bylo omleto mockrát, takže jednou větou – cca 45tiletá dobře situovaná a na první pohled bezstarostná Julie se ráno rozhodne, že si koupí piano, a trochu naivně doufá, že jí to pomůže vyřešit a vyjasnit zmatky v její hlavě, v životě, a taky vztahy s lidmi kolem ní. Vyjde to, nevyjde?

Film má krásný detaily, skvělou hudbu v pozadí (zajímavá kombinace Niny Simone a Buty) a dobré, nepříliš okoukané obsazení. Teda, až na Rodena, toho je v poslední době nejen v českých kinech plno. Ale ten snad nikdy nezklame, takže jedině dobře. Tady je mile nejistej a nešikovnej a neví, jak se má chovat k vlastní ženě ani k dceři. Marta Issová v roli 17-ti leté Juliiny dcery Cecílie je veselá, bezstarostná a rozumná tak akorát. Příjemná je postava mladého bohémského prodavače hudebních nástrojů, kterej by ze všeho nejradši nic neprodal, všechny nástroje si nechal a hrál na ně sám. Julii nejspíš připadá, že ten jedinej jí rozumí. Přede všemi ostatními svoje city, pocity a myšlenky skrývá, ale před ním se „odhalí“ překvapivě rychle a svěří se mu se svojí nejistotou a bezbranností.
Kouzelnej je Mirek Krobot v roli gynekologa, tuhle scénu si asi vychutnají víc ženský. Je přesná a mně se vryla hezky do paměti. Juliin milenec je nudnej a vůbec se nedivím, že je rozhodnutá dát mu košem. Julie Ivy Bittové je zahraná umírněně, ale přirozeně a tak trochu „skoupě na slovo“, což postavě jenom svědčí.
Nejvíc mě okouzlily taneční scény, které Julie spíš vidí ve svých představách, než skutečně zažívá. Dívka tančící na kolečkových bruslích mezi malíři a chodci na Kozím trhu, rozhádaný pár v rytmu divokého tanga na dejvickém Kulaťáku, malá baletka co přitančí ze vzpomínek a starých fotek… nebo ohňostroj odrážející se na čelním skle auta, jízda tramvají na černo… prostě film má plno silnejch, dobře a s citem natočenejch scén, které mě pohladily po duši. A má taky několik dobře natočenejch vtipnejch scén, který vyloudí úsměv na tváři.

Prostě krásnej přemýšlivej film jako stvořenej na nedělní večer. Jděte na to a užijte si ho!

22. května 2007

Bestiář :: Bestií se žena nerodí, bestií se stává..?

Lákavé exteriéry, krásní lidi, něco sexu a Roden v roli hlavního osudového muže… Půvabná tvářička v hlavní roli „rádobybestie“, sbírka nejhezčích českých herců ve vedlejších rolích, romantická komedie a přídechem drama… Takto a podobně byl prezentován nový film Ireny Pavláskové na motivy knihy z červené knihovny Barbory Nesvadbové – Bestiář.
Prvně jsem moc chtěla jít, pak jsem váhala a říkala si, že to za to nestojí, na DVD to bude stačit, a pak jsem v pátek večer přemluvila svou silnější polovičku a šli jsme do „bijáku“. No, do bijáku, do Village Cinemas… ještě že ty lístky byly zadarmo!

První skoro hodinu jsem se vyloženě styděla, na co jsem ho to chudáka dotáhla. Úvodní seznamovací scéna v dešti natáčená na Kozím trhu ještě fajn - zmáčená studentka Karolína se nechá pozvat tajemným Alexem na víno - následuje ale bohužel série scén, kdy nevěříte svým očím a uším a strojených kostrbatých rozhovorů mezi hlavními představiteli už vůbec ne. Možná za to může hlavně špatný český dabing (Anrea Elsnerová?) Slovenky Danici Jurčové, možná prkenné dialogy typu: „A co ty považuješ za neúspěch?“. Alex pozve Karolínu na dovolenou v Itálii, kde se jí věnuje jenom když se s ní chce pomilovat. Záběry opálených namazaných vypracovaných těl proti slunci ve stylu „Let’s go to play volleyball! How are you, I‘m fine":-) jsou jako ze slabšího pornofilmu. Skoro všichni se snaží mluvit anglicky a německy a bije to do uší. Teda mě to aspoň mlátilo hrozně.


Ovšem jakmile Roden (bezpochyby skvělý) sleze ze scény, začne se Karolína chovat celkem přirozeně. Vyučuje managery komunikační dovednosti a řeč těla, pracuje v redakci časopisu, střídá hadříky snad dvakrát denně a balí chlapi jak na běžícím pásu. Ano, balí chlapi, aby zapomněla na Alexe. Moc se jí to ovšem nedaří, takže ke konci filmu v Alexově náručí opět skončí.

Mezitím se na plátně vystřídá několik většinou skvěle zahraných nebo minimálně slušně vtipných chlapíků – v čele jednoznačně s Markem Vašutem. Ještě před pár lety jsem ho viděla v podobně laděném filmu Román pro ženy, kde si vystřihl právě takového osudového muže, jako teď Roden. Nutno říci, že roky běží a Vašut už by v roli osudového milovníka neobstál. Ale tentokrát byl obsazen přesně – do role bodrého statného ministra s permanentní bolesti čehokoliv, pronášejícího hlášky jako „Karolínko, tento týden jsme spolu prožrali 13 tisíc, to by moje dcera měla na novej mobil…“ a schopného dělat si legraci sám ze sebe (i když spíše nevědomky).

Fakt přesvědčiví byli Hádek v roli zamilovaného Karolínina spolužáka a Jitka Čvančarová jako nejlepší kamarádka Karolíny. Ta hrála opravdu civilně a člověk jí to věřil. Stejně tak jako Rodenovi, který roli svým charismatem určitě zachránil. Bohužel Jurčová skvěle a dekorativně vypadala, ale její výkon už byl o poznání slabší, a přestože téměř nesleze z plátna, v divákovi žádný trvalejší dojem nezanechá. Jak prohlásil přestavitel silnějšího pohlaví: „Vypadá super, ale na tyhle typy rolí by měla mít větší prsa“.

Bestiář v kině je spíš ztracený čas, chcete-li vidět Rodena a spol., určitě vám DVD bude stačit. Přeju příjemné lehké pokoukáníčko:-)