Nelítejte, svezte se přes oceán s kontejnerem

Letos byly dlouhý Vánoce a kromě všech tradičních neřestí, které k nim patří, přály i prohlubování surfovacího návyku... Popisovat to neudu, nemá to smysl, ale stane se, že sem tam něco zajímavýho objevíte.

Já objevil zajímavý druh cestování - freighting. Freighters, jestli se tak dají nazývat, jsou příznivci netradičního druhu překonávání velkých vzdáleností. Nejedná se o žádné vyznavače letecké dopravy, naopak - přepravují se nákladními loděmi. Možná byste se divili, kolik takových lodí je k dispozici. Nabídka je opravdu široká. Ceny tedy nejsou úplně nízké a vlastně jsou v konečném důsledku většinou dražší než letenka, ale romantiku to teda má! A nezapomeňte si s sebou přibalit hodně dlouhou dovolenou... ;-)

Pár důležitých odkazů:
http://www.geocities.com/freighterman.geo/mainmenu.html
http://www.freightertrips.com/
http://www.freightercruises.com/

Stanování za polárním kruhem

Pokud jedete v létě do Norska a máte k dispozici auto, spěte v kempech. Je to velice dobrá varianta. Sice finanční nouzí netrpíme, ale přece jen na nás byly norské ubytovací služby v hotelích, penzionech apod. trochu drahé...

Skandinávie je nákladná, to je obehraná písnička a ubytovací služby jedou na stejné vlně. Noc v hotelu pořídíte cca za 1200 NOK za dvoulůžkový pokoj a to je nižší cena.

Noc v rorbu na Lofotech pořídíte za cca 800 - 1000 NOK za rorbu pro 4 osoby (rorbu je rybářský srub - viz foto z A i Lofoten. Rorbuery se v současnosti využívají pro ubytování turistů. Jedná se o Lofotenskou specialitu.). To už je v pohodě.

Ale na druhou stranu: proč nespat v přírodě ve stanu v kempu nebo přímo ve volné přírodě mimo civilizaci (které je na severu stejně dost málo)?! Spát mimo soukromé pozemky, národní parky, zemědělské plochy a ještě nějaká omezení tam jsou, se smí a je fajn toho využít. Stejně tak je v Norsku k dispozici dostatek výborných kempů.

Proti českému standardu je samozřejmě skoro všechno fajn, ale v Norsku je pochvala na místě. Místa pro stany jsou dobře udržována, kuchyňky samozřejmostí, o čistotě nemluvě.

My byli 4 a obvyklá cena za 4 osoby, 2 stany a auto byla kolem 250 NOK. Několikrát i trochu vyšší. Musíte počítat s tím, že budete většinou platit 10 NOK za teplou vodu ve sprše (3-5 minut). Ale to se asi dá kousnout, ne?! ;-)

A když zaprší, což se jaksi dá čekat, doporučuju vlézt do chatky. My to zažili v Tromso, když pršelo a byly 3 stupně (oproti 32 před 5 dny na Lofotech...). chatka s lednicí, vařičem, stolkem, židlema a 2 palandama stála 550 NOK na noc, což je cena velice lidová.

Můžete kouknout na přiloženou mapu, kudy jsme jeli. Na oplátku sem dám pár tipů na kempy, které byly ok a které stojí za doporučení:

Moskenes Camping - výchozí místo při příjezdu na Lofoty trajektem z Bodo. Je hned nad přístavem, na krásném místě s výhledem na moře a skvěle udržovaný.

Flakstad Camping - úžasné místo s neopakovatelnou atmosférou. Ale: děsně fouká, hned vedle je nový lom na kámen, ale pořád je zde skvělá pláž a nedaleký kostelík dává tomuhle místu mrazení v zádech

Stave Camping - tohle je fakt náklad!!! Camp na ještě zapomenutejším místě než najdete na Lofotech. Dostanou se sem jen ti, kteří poctivě projíždí Vestrály a míří třeba na Senju. V kempu je mraky místa, pláž a především: vířivky s výhledem na moře. No comment!!!

Morsvik Camping - klidnej camping mezi Fauske a Narvikem, i přesto, že je kemp hned vedle E6

Určitě je ještě mraky míst, která jsme přejeli, ale to se holt nedá nic dělat ;-) Jestli o nich víte, napište o jich zmínku do komentářů.

Recept na dnešek: velrybí steaky

Norsko a Greenpeace, to nejde nějak zvlášť dohromady. A je to celkem kupodivu, protože Norové jsou velcí "milovníci" přírody. Vždyť tam smíte tábořit v národním parku (ne všude teda), rozdělávat volně oheň skoro kdekoliv a taky kdekoliv tábořit. Ale taky si můžete v rybárně bez problémů koupit třeba velrybu.

My jsme na ni natrefili v rybí masně v Narviku (pro zájemce: u kruháče na Kongensgate a Brugata). Kromě klasických tresek a lososů a mořských vlků tam bylo i rudé maso, spíš jako hovězí a po našem naivním suchozemském dotazu, co že je to za rybu, nám pán sdělil, že "it´s not fish, it´s a whale". No a koupili jsme to (cca 80 NOK za kilo). Dostali jsme na cestu ještě radu, že se to má udělat jen na oleji a chvilku a bude to stačit, a stačilo to.

Velryba chutnala něco mezi hovězím a játrama. Každopádně to chtělo posolit a byly to super steaky. Nechci dělat nějakou velkou reklamu velrybímu masu, ale po testovací večeři se už moc nedivím Norům ani Japoncům, proč nechtějí přistoupit na omezení nebo zamezení jejich chovu. Holt není všechno černobílý...

Severská prohibice a jak na ni!?!

V severských státech je prohibice. Sice částečná, ale je! Toť informace pro Čecha na sever mířícího zcela zásadní. Tohle tvrzení je trochu ve stylu "podle sebe soudím tebe", ale pro nás toto byla informace důležitá...

Od 20.let 20.století stát aktivně uplatňuje různé formy tohoto omezení. Od úplné prohibice, po současný stav. Měli byste vědět, že nakoupit alkoholické nápoje není v Norsku úplně jednoduché a teprve ne levné.

V obchodech s potravinami můžete koupit alkohol jen s obsahem do 4,7% (cena za nejlevnější - od 13 NOK za fajn Tuborg ve skleněnné 0,33) a různé správní celky mají ještě další omezení. Jako např. Troms, kde po 18:00 a o víkendech už vůbec nekoupíte ani kapku. Bary sice jedou dál, ale počítejte s cenami kolem 70 NOK za půllitr piva nebo 0,2 vína. Státní monopol Vinmonopolet má otevřeno také jen v omezené hodiny a ještě jedna věc a to už celkem nepodstatná, nedá se zde platit kartou. Ceny: za litr polské vodky kolem 250 NOK, za 0,7 obyč vína kolem 100 NOK.

Na druhou stranu má asi prohibice smysl. Při představě polární noci mě jímá hrůza v otázce "co s načatým večerem". Česká mentalita má ihned řešení: nakoupit si do zásoby popř. vyrobit si něco sám doma. Proč ne?! O druhé variantě se dočtete často i na webu. Z čeho a jak to pálí by mě celkem i zajímalo???

Oproti Norsku má velice ok ceny sousední Švédsko. To se týče alespoň obchodů s potravinami. My jsme si udělali zajížďku do NP Abisko a krom jiného zde objevili také potraviny. Carlsberg zde stál 11 SEK (28 Kč cca). Je vám asi jasné, že nákup byl kvalitní a obsáhlý. No a pak následovala skoro okamžitá konzumace nemalého množství. To si myslím, že je další odvrácená strana prohibice. Když pak holt můžete, pijete jak duha. Ale co: Norové si to odhlasovali sami, tak ať suší! A nejen tresky ;-)

Lofoty jsou Lofoten a věřte všem superlativům

Česky se to říká Lofoty, ale správně (a už pan Čapek o tom psal ve své Cestě na Sever) se souostroví nazývá Lofoten. Každý z ostrovů má samozřejmě své jméno a kompletní informace raději hledejte zde, než tady u nás.

My tam ale byli a proto můžeme říct, co se nám tam v létě 2008 líbilo a co bychom doporučili vidět, kdybyste tam náhodou někdy zavítali taky. Výběr je to tím pádem přísně subjektivní, což může i nemusí být na škodu. Je tam určitě mraky jiných míst, ale ty jsme neviděli a tak o nich psát nebudu. Třeba je to naše škoda, že jsme tam nezašli, třeba ne. To co jsme viděli ale stálo za to!

Fotky z jednotlivých míst jsou zde - http://picasaweb.google.com/kourimska6.

A i Lofoten - už jen kvůli názvu je to ok, ale vesnička je to krásná. Je zde dokonce i kemp, který se moc nedá na webu vystopovat. Zkuste ho a stejně tak nádhernou historickou pekárnu.

Munkebu - chata Munke. Dostanete se k ní ze Sorvagenu po značené cestě asi za 2,5 hod chůze. Túra je to perfektní, vřele doporučujeme! My měli túru jako první ukázku norského turistického značení. Když už je sem tam nějaký šutr natřený načerveno, je to nejvíc. Zbytek odhadněte sami ;-)

Reine - krásná rybářská vesnička. Ideální místo pro fotky (však vidíte ;-)) a taky pro nákup ryb. Což není kupodivu na Lofotenu rozšířená záležitost. Taky odsud jezdí lodní doprava až na konec Reinefjoru, odkud se klidně přes Munkebu můžete dostat zpět do Reine a po cestě uvidíte opuštěné pláže na západním straně ostrova. Prý úžasné, my tam nebyli, bohužel.

Ramberg - pláž co vás posadí na zadek. Když jedete autem, je to první pláž na Lofotenu a nemá cenu se víc rozepisovat -> to radši klikněte sem <-

Flakstad - je tady hezký kemp s nádhernou pláží, kostelíkem a uchvatnýma hřbitůvkama. Čtěte si jména a data (a délky) životů místních a garantuju vám, že vám bude běhat mráz po zádech, když si představíte v jakých podmínkách se tu žilo!

Nusfjord - vesnička v UNESCO a Norové jsou si vědomi toho, že z toho lze vytřískat peníze - platí se sem vstup 50 NOK na osobu. No, nemyslím, že je to takový zázrak. My jsme se sem dostali v rámci půjčovného motorové loďky (300 NOK na 4 hodiny). Zdarma jsou k tomu takové manuální rádoby navijáky na rybaření. Asi toho moc nechytíte, ale určitě si dobře zaposilujete ;-)

Utakleiv a Haukland - tohle je fakt náklad! Pláže v Hauklandu a u Utakleivu jsou neuvěřitelné. Z předešlé pláže v Rambergu jsme byli paf, ale z Haukland beach úplně nakřivo! Koukněte zase na fotky a myslím, že mi dáte za pravdu!

Svolvaer a Kabelvag - závan civilizace na téměř liduprázdných ostrovech. No dobře, přeháním, ale 3000 lidí naráz je na Lofotenu opravdu hodně a tolik lidí určitě ve Svolvaeru potkat můžete. Je tu obchoďák, hotely a tak. Kabelvag je zase příjemné místo s přístavem, 3 kempy vedle sebe a hostelem. A krásným barem u mola ;-)

Norsko 2008 - kudy, kam a za kolik

Za polární kruh je to z Čech cesta dlouhá a ke konci i pomalá. Autem to zabere bez problémů 3 dny a budete z toho celkem k.o. A ta představa, že pojedete zpátky podobnou dálku taky není taky úplně v cajku... My jsme proto zvolili mastňáčtější způsob a zakoupili letenky a zamluvili v půjčovně auto.

Termín akce Norsko 2008: 24.7.-10.8.08

Trasa expedice: Praha - Oslo - Bodo - Moskenes (Lofoten) - A i Lofoten - Ramberg - Flakstad - Utakleiv - Leknes - Stamsund - Svolvaer - Hanoyvika - Langvassbukt - Strand - Maurnes - Bleik - Andenes - Gryllefjord (Senja) - Finnsnes - Gibostad - Botnhamn - Brensholmen (Kvaloya) - Tromso - Setermoen - Traeldal - Abisko (Švédsko) - Narvik - Bognes - Skarberget - Fauske - Saltsraumen - Bodo - Kjerinngoy - Bodo - Oslo - Praha (důvod, proč to takhle rozepisuju je ten, že když jsem při plánování cesty hledal nějaký itinerář ostatních, měl jsem celkem problémy najít něco obstojného (ne, že by tohle teda bylo), a tak radši napíšu i malá místa. Od čeho je google maps ne?! ;-))

letecky: Praha - Oslo - Bodo a zpět s low-costem Norwegian (www.norwegian.no). S předstihem lze sehnat letenky za cca 2200 NOK na hlavu. Jinak mi Norwegian doručil do Bodo kufr až po 5 dnech resp mi ho zaslali jinou linkou do Svolvaeru na Lofotech. Kompenzaci můžete uplatnit ve výši 350 NOK na den, ale jen pouze na nejnutnější hygienické potřeby a to na základě originál účtenek, takže jsme z nich dostal kulový. No na druhou stranu, ten kufr nebylo málo...

půjčení auta: Bodo Airport u Hertz přes AutoEurope.ie - AutoEurope vám slíbí Passatt nebo Mondeo a dostanete Volvo V50... stížnost ok, ale původní varianty tam fyzicky ani nejsou. Bacha na to...

ceny benzínu a nafty: cca 13 NOK za litr a osciluje to

a pak už následovala trasa: z Bodo trajektem na Lofoten do Moskenes (www.hurtigruten.no) - trajekt doporučuju rezervovat přes web s předstihem, ale lze si samozřejmě místo ve frontě aut před trajektem i poctivě vystát a ušetřit tak poplatek za rezervaci

na Lofotech jsme projeli komplet E6 od A na jihu, až do Andenes (Vesteralen) na severu. Pak následoval tajemný ostrov Senja, Tromso a šup dolů po pobřeží zpět do Bodo. Silnice v pohodě, dodržujte 80 km/h a předpisy vůbec! Hlídku policejní jsme nepotkali ani jedinou. Pokud ale uvidíte ceduli s oznámením, že bude radar na měření rychlosti, nezapomeňte že pravdu co nevidět bude! No a pokud máte auto z půjčovny, máte holt smůlu a rent a car si to stáhne z karty...

ubytování: spali jsme především v kempech. Kvalita výborná (4 z 5 cca), ceny na Skandinávii více než lidové, spíš takové přilepšení. Cena za auto, 2 stany a 4 lidi byla za noc kolem 250 NOK. Platby kartou byly samozřejmostí. Za sprchu resp teplou vodu se platilo. Většinou to bylo 10 NOK za 5 minut.

ceny: tomuto tématu asi budu věnovat celý příspěvek, ale v krátkosti se dá říct, že 90% všech potravin stojí to, co v CZ. Jen to vynásobte aktuálním kurzem obou korun (ok, třeba už jsou eura) a je to. Potraviny se dají dobře nakoupit ve všudypřítomných řetězcích REMA, RIMI 1000 nebo Interspar.

ceny alkoholu a piva: to je problém. Pokud máte aspoň trochu závislost a tělo si to žádá. Nejlevnější pivo v norském zapolárním supermarketu je Tuborg v 0.33l láhvi a stojí cca 16 NOK. Je fajn a má 4,7% alkoholu. Alkohol nad 4,7% koupíte jen v barech nebo speciálních obchodech Vinmonopolet a je to poměrně drahá záležitost. Vodka z Polska pochybné kvality je za 200, nic moc víno za 100 (0,7l). Pivo v baru vyjde na 65 NOK (bar v přístavu v Bodo), stejně tak dvojka vína.

Vary 2008 jsou mrtvé, ať žijí Ozvěny FFKV

Pro nás nadšence, co ještě nemají dost, hned v sobotu 12.7. začínají v pražských kinech Aero a Světozor Karlovarské ozvěny, a trvají až do středy 23.7.

Tááákže, na co jít teď a na co potom, co určitě nevynechat a co si případně nechat na později? Jako ostřílený harcovník volím taktiku – cokoliv budou dávat v české distribuci - teď vidět nemusím. Radši chci vidět všechno, u čehož tahle šance už nenastane. České filmy jako René, Karamazovi, Karamazovi, O rodičích a dětech, Zapomenuté transporty: Do Estonska a Občan Havel ještě určitě bude příležitost ještě vidět (ano já žádný z nic fakt ještě NEVIDĚLA!), v dalších jako Paříž, Konečně spolu, I'm Not There, Prosíme přetočte či Králova přízeň hrajou celkem hvězdy na to, aby je nepromítli i širokému publiku. Takže zbývá celkem úzký vzorek, ze kterého bych si nechtěla nechat utéct hlavně snímky čínská Šachta, autobiografický Valčík s Baširem, francouzský Skoro celá Pravda, indonéský Fotograf, belgický Moskva, Belgie či Roming na maďarský způsob Bahrtalo! (Hodně štěstí!).

Rezervace lístků je možná přes net, vyzvednout nejpozději půl hodiny před začátkem představení. Červeným semišem jako ve velkém sálu v Thermalu to a v Aeru ani ve Světozoru vytapetováno sice není, ale zato do kinosálu můžete i s pivem a ceny lístků jsou velmi přátelské.
Celý program tady.

Finále FF Karlovy Vary 2008 :: … a držitelem Křišťálového glóbu se stává…

… dánský režisér Henrik Ruben Genz za film Ukrutně šťastni (Frygtelig Lykkelig)!

Oceněný film, natočený v krajině režisérova dětství – v jižním Jutsku – dokazuje, že pro námět není třeba chodit daleko. První den Varů jsme film viděli ve světové premiéře, a musím říct, že ve mně zanechal hluboký dojem svou ponurou a hustou atmosférou, založenou na neproniknutelném naturelu seveřanů (v tomto případě Dánů) a žánrovým mixem mezi špageti westernem a kriminálkou poručíka Colomba. A rozhodně nepostrádá hodně černý krásně morbidní humor. Ukázka puštěná před plným sálem krásně zachycovala uvedení do praxe rčení „zpít se jako Dán“ – hlavní hrdina a jeho nejnebezpečnější nepřítel soupeřili na baru, kdo z koho…

Během závěrečného večera bylo v celkem svižném tempu rozděleno skoro dvacet těch těžkých ale krásných nahých ženských s glóbem na prsou, a čeští tvůrci určitě nepřišli zkrátka – Marta Issová a Jirka Mádl, oba za role ve snímku Michaely Pavlátové Děti noci, taky Zelenka a jeho Karamazovi, i když režisér se zvláštním uznáním a také oceněním mezinárodní filmové kritiky nezdál být úplně nadšený, kolegům se pro jistotu omluvil, že nedosáhli na nejvyšší metu… L Sošku za celoživotní přínos neminula česko-amerického režiséra Ivana Passera, pro světovou kinematografii přisvištěla Bobbymu De Nirovi (už na úvodním ceremoniálu, do konce by to asi nevydrželJ), a také slovenští režiséři Jakubisko a Hanák neodjeli z festivalu s prázdnou.

Nejdojemnější proslov vyčaroval Saruman ústy 86-tiletého Christophera Lee, který dostal cenu prezidenta festivalu přímo z rukou Jiřího Bartošky. A vůbec skoro všichni, kdo hodnotili festival a celou jeho organizaci, pro něj měli jenom pochvalná slova… „nejlepší festival, co jsem kdy zažil, cítil jsem se zde velmi dobře, skvělá organizace, krásné Karlovy Vary, uvolněná atmosféra…“, s čímž nelze než souhlasit. … aneb jak to popsal jeden zasloužilý účastník -filmečky, večírky, drinky, zevl, sluníčko, klobásy a steaky ve 3 ráno, co víc si člověk může přát… :-) Festival je pro většinu filmových fanoušků každoročním výletem do filmového nebe, a to nejen když se dotknou těch živých hvězd.
Mimochodem, příští rok se nám panové Bartoška, Mucha a spol. budou snažit nahnat do Varů mimojité Al Pacina. Takže lovu zdar, a už se nemůžu dočkat příštího 44tého ročníku, který bude začínat opět v pátek tentokrát 3.července 2009.
Na viděnou za rok!

Hrady pana Messnera

Reinhold Messner - pro mě ikona. Frajer, borec, přesněj opak sráče (neříká se inverze? ;-)).

Po tom, co vylezl alpským stylem, tedy bez kyslíku v bombě nazádech a postupném budování výškových táborů, všech 14 osmitisícovek, co jsou k mání (a ztratil hned na poprvé na Nanga Parbat bráchu), přešel Antarktidu i poušť Gobi, stal se poslancem Evropského parlamentu (taky nic bezvýznamnýho) a začal být více než aktivní v kraji, kde se narodil, v Tyrolsku (narodil se v Brixenu - fajn pro cz old school vlastence). No prostě info je tady - en.wikipedia.org/wiki/Reinhold_Messner.

Nad Bolzanem, na hradě Firmian, vybudoval horské muzeum. A musíte uznat, že na výběr místa má pán taky talent ;-) Víc info když tak zde -> www.messner-mountain-museum.it

Ten hrad, co je na fotkách - Firmian - není jediný, který je spojený s jeho jménem. Galerií a expozicí je v okolí Bolzana ještě asi 7. A na hradě Juval, kde bydlí, málem přišel o život. Spadl tam totiž ze střechy při její opravě. No jo, K2 ok, došky ne... ;-) Jsou vůbec na hradě došky na střeše??? ;-)

Karlovy Vary 2008 - část druhá

Festival v plném proudu. My taky -> 4 celovečerní hrané filmy s dvojitými titulky za odpoledne a večer. Argentina, Dánsko, Indie a Iálie. Vyhrála Argentina. Itálie na chvostě.

A co že to bylo za filmové kotouče?

V kleci - 9/10 - úžasný!!!
Ukrutně šťastni - 8/10 - soutěžní film, světová premiéra, opravdu černej humor :-)
Amal - 8/10 - koukněte a zjistíte, co je to systém bumerang - na každýho jednou dojde...
Ranní ptáče dál doskáče - 7/10 - Leom Mareš v italském vydání, jen s tím rozdílem, že si nešlehá, ale gambluje



Další dva dny už byly fotoprosté. Na focení prostě nezbylo místo. A to jak z hlediska únavy, tak hektického přebíhání mezi sály. Zjistil jsem, že 3 filmy resp. projekce jsou denně tak akorát a příště už si ani víc plánovat nebudu. Příští rok každopádně znova do Varů!!! :-)

Další filmy, které jsme viděli:

Střelec (Filipíny) - 2/10
Absurdistán (Německo) - já spal, slečna 7/10
Dunya a Desie (Holandsko) - 7/10
Svět je velký a záchrana kyne odevšad (konglomerát) - 8/10 (pro mýho dědu ;-))

V moci davu (Švédsko) - 3/10
Rudá Osina (Čína) - 3/10
Vesmírná stanice (Německo) - 5/10
Jako v nebi (Polsko) - 7/10
Ladies (USA) - 6/10

Festival Karlovy Vary 2008 - část první

Myslím, že dost bylo prázdných slov. Raději je nahradím plnohodnotnými fotografiemi :-)

Ale alespoň seznam shlédnutých filmů je na místě:

V Sylviině městě - hodnocení: 3/10 (10 max)
O čase a městě - 7/10
Ukrutně štastni - 7/10

Večer: MIG 21 ve "Fér" klubu Vodafonu. Mig21 za plnej počet, Vodafone za 2/10... Pokud není koncert, ani tam nechoďte, je to srágora...

A o půl 4tý spát ;-)

Kříž nad řekou a čáp černý nad hlavou

Podyjí je plné tajemných a zapomenutých míst, stejně jako je ono samo. Heimatkreuz u obce Felling na rakouské straně parku je jedním z nich, které je překvapivě i celkem dobře dostupné.

Heimatkreuz nad Dyjí poblíž Fellingu je jedním z míst, odkud si odsunutí obyvatelé příhraničních obcí v Čechách připomínali domov krásným výhledem na něj. A že si v tomto případě vybrali skvěle, o tom nemůže být řeč. Takových míst je v celém pohraničí více (další např. u Retzbachu s výhledem na Hatě, Chvalovice atd.).

Ke kříži nad jedním z meandrů se dostanete buď cestičkou z Fellingu od hájovny (je tam nenápadný dřevěný ukazatel u silnice mezi Fellingem a Hardeggem) nebo pohodlně po bývalé pohraničnické cestě vedoucí přesně po česko-rakouské hranici. Nástupním bodem je v tomto případě bývalá rota u Podmýčí (orientačním bodem na mapě je rybník U jejkala nad Vranovským zámkem). Po asfaltové cestě podél hraničních kamenů půjdete necelou hodinu, až se dostanete k Loveckému letohrádku pod Býčí horou (nejvyšší bod Národního parku Podyjí, 536 m.n.m.).

Na rozcestí před letohrádkem se pohraniční cesta stáčí doleva dolů k Dyji, ale k vyhlídce je třeba se dát doprava a po asi 20 metrech opět doprava na lesní cestu, která směřuje na rakouskou stranu (hraniční cedule vám orientaci usnadní) a po asi 200 metrech uvidíte doleva směřující pěšinu ke kříži, který asi o 15 výškových metrů pod stezkou. Pozor na zimní období, celá cesta bude náročnější a bez dobré obuvi a stability můžete mít trochu problémy.

V této oblasti hnízdí čáp černý. Při mé návštěve v červnu jsem ho měl možnost vidět a koukal jsem na něj s otevřenou pusou. Pták s velkým rozpětím křídel a červeným zobákem lehounce kroužil nad údolím, nechal se nehybně vytáhnout vzdušným proudem až vysoko nad řeku a potom se stejně ladným pohybem snesl zpátky k vodě. Nádhera!

Takže až se budete na chatě kolem Vranova nudit, nebo budete plánovat dovolenou v Podyjí, zkuste popřemýšlet i o téhle menší túře. Stojí každopádně za to a odměnou vám bude ticho a samota Dyje a lesů kolem!

Na víno, klobásy a kořalku do Maďarska - tipy 2008

Moje slečna má kolegy v Maďarsku a jsou spolu kamarádi. No, to už se tak ve velké firmě sem tam stane ;-) Každopádně se ale zjeví občas v Praze a pak se sejdou. Kromě vína vozí i pozvánky do Maďarska a tentokrát se celkem vytáhli. Přivezli přehled konzumačních akcí především v hlavním městě, které se letos konají, lépe řečeno podle jejich webů se konají každoročně.

Myslím, že jsou to ok tipy na výlet do Maďarska, a protože podle webových stránek opravdu stojí ty akce za to, tak tady jsou termíny a linky.

Budapest Pálinka Festival, Városháza tér
8.-11.5.
budapestipalinkafesztival.hu

Etyek wine cellar festival, Etyek (25km od Budapešti)
24.-25.5.
http://www.pincefesztival.hu/english/

Wine village, Budapest Óbuda
23.-25.5.
http://www.blogger.com/www.borfalu.hu

Budai Gourmet Festival, Budapest, Millenáris Park
30.5.-1.6.
http://www.blogger.com/www.budaigourmet.hu

Kéknelü wine festival, Balaton, Badascony
6.-8.6.
http://www.blogger.com/www.badacsony.info.hu

Pannon Wine Festival, Budapest, City Park
6.-8.6.
http://www.pannonbor.hu/borszaggyules/cimlap/

Wine Village, Budapest, ´56-osok Tere
19.-24.8.
http://www.blogger.com/www.borfalu.hu

The Wine Festival, Budapest, "hrad"
10.-14.10.
http://www.blogger.com/www.vinagora.hu

Pálinka and sausage festival, Budapest, "hrad"
10.-12.10.
http://www.blogger.com/www.budapestipalinkafesztival.hu

No není toho málo a na turistech se vydělávat musí! Každopádně to zní lákavě a proč něco nezajet zkusit. Vždyťje to kousek ;-)

Zimmer frei v kubánském provedení

Po delší době se vracím na "ostrov svobody". Tenhle příspěvek píšu dva dny před dalšíma "svobodnýma" volbama na Kubě, které ale budou poprvé de facto bez Fidela (na kandidátce ale asi stejně bude), protože on sám se vyjadřuje už delší dobu v médiích, že nelpí na svých funkcích a že přišel čas pro mladší.

Co je ale z jiného soudku je to, jak na Kubě jako turista bydlet mimo hotely a podobná zařízení s cenami dosti vysokými? Řešení je jednoduché: jmenuje se casa particular. Znamená to ubytování v soukromí. Něco na způsob našeho Zimmer frei. Kubánské úřady povolují soukromým osobám ubytovávat cizince za fixní měsíční poplatek (státu) s tím, že dotyčný musí zajistit adekvátní úroveň ubytování a také stravování.

Funguje to docela dobře a v každém větším městě pár casas najdete. Označeny jsou modrou značkou, kterou vidíte na fotce (ta na fotce je zvláště luxusní, protože patří prezidentovi Pouličního výboru na obranu revoluce, vzhledem silně připomínajícího JiříhoParoubka). Když budete mít problém někde nějakou najít, vůbec se nebojte, místní vás tam rádi dovedou. Samozřejmě, že za to ale něco budou chtít, což se zobrazí na konečné ceně, protože vám ji o zprostředkovatelský poplatek provozovatel navýší. Spíš budete mít problém opačný: budete mít co dělat, abyste od sebe jineteros, tedy nahaněče, dostali... Není to většinou nic příjemného...

Oficiální pravidla casas particulares: provozovatel si vás musí zapsat i s čílsem pasu, nesmíte spát víc jak 2 na pokoji. Tzn. když jste 3, měli byste si koupit dva pokoje za jejich plnou cenu, jak kdyby jste byli 4. Ne vždy to tak samozřejmě funguje. Někdy jsme se dohodli na ceně 1,5 pokoje, někdy ne, někdy jsem byli 3 na pokoji, protože tam už 3 postele byly. Samozřejmostí bylo sociální zařízení, sem tam trochu divoké kvality, ale bylo, což nakonec stačilo.

Ceny: pohybovali jsem se mezi 15 - 25 CUC na osobu a noc bez stravování. Možná sem tam šlo smlouvat a dostat se níž, ale nějak jsme na to nebyli. Na co jsme ale většinou nezapomenuli, byla prohlídka bydlení předem. To je věc, na kterou je třeby myslet. Ne vždycky to bylo eňo-ňuňo...

Další věc: provozovatelé jsou většinou dost podnikaví lidé, tím pádem vám jsou schopni zajistit téměř cokoliv. Samozřejmě španělština situaci silně usnadní a sníží ceny... Tzn. když řeknete, kam jedete další den, zavolají známému v daném městě, domluví ubytování dopředu apod. To stejné v případě, že mají právě plno. Prostě vezmou telefon a volají tak dlouho, až vám něco neseženou. Samozřejmě, že se jim to vrátí, až bude volno u nich a jim bude volat provozovatel obsazené casy. Když budeme ale mluvit o posledním případu, počítejte, že už se skoro nedá smlouvat. Poskytovatel moc dobře ví v jaké jste situaci a že bydlení potřebujete, tak proč by slevoval?

Takže závěrem: casa particular je výborná věc, daleko lepší než hotel etc. Kouknete domů ke Kubáncům, tedy nepočítejte, že i v tomto případě se jedná o řadové Kubánce, jen to, co jim zaplatíte za noc, je několikanásobek měsíčního výdělku a ušetříte oproti hotelu hodně peněz.

Kam v roce 2008 podle Amíků?

Je bez diskuse, že NY Times je dobrej plátek a klobouk dolů před ním. Resp. před jeho internetovou verzí, protože tištěnou jsem neměl možnost v ruce držet. Web variantu ale sleduju pravidelně a především jeho "cestovatelskou" část.

Vždycky se tam objeví něco, co zaujme a je jedno, jestli se tenhle námět neobjevil v podobný formě někde jinde. Tady to má prostě úroveň.

V prosince mě zaujal článek "Kam v roce 2008" (tady je textová verze). Tipů by tam bylo dost a proč se neinspiovat, alespoň částí?! Každopádně to amíci vidí s úrovní služeb v daných destinacích využívaných jinak a odkazy na doporučené hotely v jednotlivých místech mluví samy za sebe :-)

Ale co nechybí, je Praha. A nechybí ani vysvětlení proč do Prahy?

"The verdict is in. The Next Prague is ... Prague. Stag parties have moved on, bohemians have left for cheaper rents, and youth hostels are being squeezed by luxe hotels. Joining a new Mandarin Oriental next year is the Augustine, converted from a monastery and other buildings into a Rocco Forte hotel (prague.roccofortecollection.com), and the just-refurbished Hilton Prague Old Town (www.prague-oldtown.hilton.com), with a buzzing restaurant opened by Gordon Ramsay."

Tak vidíte ;-) Ještě, že už nebydlíme v centru.

TrekEarth - ať víte do čeho jdete

Neslyšeli už jste náhodou o webu TrekEarth? www.trekearth.com je další z řady komunitních webů, tentokrát zaměřený na cestování a především fotografování.

Podstata TrekEarth spočívá v tom, že rádi fotografujete a pamatujete si, kde jste tu kterou fotku vytvořili a čím to místo bylo a je zajímavé a co se tam dá vidět, co zažít a tak. Prostě uveřejníte svoji fotku, přidáte co nejpřesnější údaje k fotce (místo vytvoření, datum, čas, čím jste fotili) a přidáte popis místa nebo okolnosti vzniku fotografie.

Tím pádem sdílíte s ostatními své poznatky a celé dohromady to vytváří takový fotoatlas světa. Sám TrekEarth používám při plánování cest a sbírání zkušeností na ně. Je dobré připomenout, že drtivá většina aktivních členů nedrží fotoaparát v ruce poprvé.

Kromě jiného je zde také funkce výměny informací prostřednictvím hodnocení uveřejněných fotek ze strany ostaních registrovaných členů webu. Fotky můžete dát např. do "workshopu", kde Vám ostatní do focení skrze Vaši fotku "kecají" jak by to udělali lépe, jak by jinak exponovali, ořezávali, upravovali v grafickém editoru etc. etc.

See more photos: Spain, Andalucia on TrekEarth

Jedna z posledních vychytávek je tzv. tématická slideshow, kterou můžete libovolně vložit do jiného webu podobně jako třeba video z YouTube. Slideshow, kterou vidíte u tohoto článku tvoří moje fotky ze Španělska, které mám na TrekEarth uveřejněné. TrekEarth je fajn ;-)

Moje fotky na TrekEarth jsou tady.

Omrzlý Podyjí

Podyjí miluju! Šobes, Dyje, popickej kostelík a rýňák. Úžasný záležitosti! Vždycky, když se sem vrátím, omámí mě ty samý místa stejnou silou jakou minule.

Vánoce byly letos resp. loni snad ještě působivější. Není to poprvé co mi tahle místa nadělila pod stromek svoji náklonnost. Dala mi totiž šanci je vyfotit v celý svý kráse a v nádherným světle.


Vinice Šobes nebo vlastně kopec a meandr Šobes, kterej je vidět na první fotce a odkud se víno dodává i na stůl anglický královny, je focený z hodně zajímavýho místa, který unikne 95% návštěvníkům Podyjí a přitom je úplně jednoduše dostupný. Nebudu ho ale prozrazovat, místní ví a chytří si ho najdou v mapě ;-) Je to opravdu jednoduchý.

Popickej kostelík je přímo magický místo a je schopný vás uhranou kdykoliv se k němu přiblížíte. Stromy v okolí a stejně tak vřesoviště jsou geniální hříčka přírody. A znova se jedná o celkem málo navštěvovaný místo v Podyjí. Většina návštěvníků jen profrčí na kole, zbytek se hrne na Šobes nebo Kraví horu nad Znojmem a tak Popice zůstávají oázou klidu i dál.

Fotky z omrzlýho Podyjí jsou tady (Šobes) a tady (Popice). Myslím, že se celkem povedly ;-) A nepřehlédněte mapy u galerií, celkem dost toho napoví o těch "tajnejch" místech.

Varhošť - krásný místo s divným jménem

Rozhledny jsou v posledních letech mediálně IN a tak přidám i já kapku do toho moře informací.

Varhošť je celkem zvláštní název a přesně takhle se jmenuje rozhledna nedaleko Litoměřic.

My tam byli předposlední den roku 2007 a musíme říct, že Varhošť je krásný místo!

Sice jsme neviděli z rozhledny lautr nic, ale okolí díky sněhu a ledu stálo za to!

Rozhledna je otevřená nonstop, přístup k ní vede buď z Litoměřic po v zimě neudržované přes Kundratice nebo po i v zimě udržované cestě přes Čeřeniště. Mapa je zde.

Další fotky i s jejich místem pořízení tady.

Vánoční Sázava 2007

22.prosince na vodu? Si dej mokrej hadr na hlavu....!

No asi taková byla moje první reakce na kolegovu nabídku, ať s ním jedu dva dny před Štedrým dnem na Sázavu. No samozřejmě, že mě nakonec ukecal a jelo se.

O co jde? Jedna vodácká a nechvalně známá CK pořádá každoročně v podobném termínu akci, kdy se sjíždí Sázava z Kamenného Přívozu do Pikovic. Jede se na raftem nebo nafukovacích kanoích.

Když už jsem se rozhodl jet, snažil jsem se do akce namontovat i další jedince. Nakonec se aktivně zúčastnil jen můj florbalový kolega Mudr.Matrace.

Tudíž se eliminovalo jakékoliv nebezpečí úrazu atd., protože když s sebou máte doktora, nemusí se bát ničeho, že...

Zbytek funclubu FBI Přírodní Vany počkal radši v suchu a smradu v Pikovicích v hospodě.

Sázava je skvělá řeka a když jste z Prahy, je ještě pohodlnější. Protože se jelo na vodu, muselo se jet vlakem. My zvolili přímej spoj z Prahy do Čerčan.

Vlak to do Přívozu urazí cca za 70 minut, což je tak akorát na vypití první plácačky.

Na cestě zpět je scénář stejný, jen s tím rozdílem, že z Pikovic resp. Petrova u Prahy to trvá do Vršovic, kde vlak končí, jen 50 minut. No prostě ideální věc.

K vodě samotný: na Sázavu jsem se vydali od mostu v Kamenným Přívoze, hned na nás čekal jez, pak ještě jeden a poslední v Žampachu, kde se musí raft přenést (když je Vás v něm 5 a více) a potom už jen klidná plavba podél nesčetného množství chat v duchu zálesácké a jiné lidové tvořivosti, což je samo o sobě velkým zážitkem. Naše subjektivní hodnocení si podmanila zemljanka pana Krytináře a Aťky Janouškové nedaleko Pikovic.

Teplota vody byla kolem nuly, kolem nás plavaly malé "kry" a vzduch měl v Přívoze -6. Zajímavé bylo, že i když jsme měli boty celkem mokré, neomrzli jsme a stejně tak i rukavice. No ony ty dvě hodiny nebyly zas až tolik... Spíš tak akorát.

Hned po vylodění v Pikovicích jsme se vydali do hospody U Dolejších, kde visí úžasnej dres Vladimíra Růžičky a dokresluje tak echt vodáckou atmosféru vesničky.

No prostě to byla velice povedené akce a příští rok na tuty znova!

Box! Cuba Libre! Teofilo Stevenson! Felix Savon!

Dnes jsem v rámci neutuchajícího surfování po světosíti narazil na skvělý video, který se do sekce Kuba hodí víc než předchozí cucurucha, autopůjčovny a dálnice s dírama jak od tanku. Je to box!

A box na Kubě znamená náboženství. Tedy další z mnoha. Stejně jako baseball, salsa, tabák a rum. Box a Kuba rovná se Teofilo Stevenson. Absolutně loajální a věrný příznivec režimu a nejlepší boxer amatérského ringu všech dob. Tak ho alespoň označují wikipedie, boxerské servery a další zdroje. Muhammad Ali nebo Teofilo Stevenson? Kdo ví? Ale rovnat by se mohli zcela jistě. Jen v jednom ne: Stevenson by nikdy nevkročil do profesionálního ringu. To alespoň prohlašuje v níže uvedeném profilu, který vážně stojí za to!

A box na Kubě? Já tam byl, když nebyla sezóna nebo se prostě žádné zápasy nekonaly. Vždyť v prosinci probíhá play-off peloty, tedy baseballu, tak proč to míchat dohromady?! Když budete ale hledat na Kubě, kam za boxem, hledejte označení sala polivalente a tam už se dozvíte víc. Teď už ale koukněte na Teofila! ;-)

:: další články z Kuby tady ::