Grandhotel mezi mraky
Jéééé, kdy už to skončí, to jsou hrozný žvásty… říkala jsem si při projekci Ondříčkova filmu Grandhotel. Ten Fleischman je ale divnej, ten vrchní je taky ňákej divnej, všickni sou tam ňáký divný… a přemejšlela jsem, že bych utekla (to sem snad udělala jenom jednou na uměleckým dokumentu Koyaanisqatsi), ale nakonec jsem vydržela až do konce (i s brutálně plným močovým měchýřem) a dobře jsem udělala. Nakonec se to hezky vylouplo!
30ti letej číšník v hotelu na vrcholu Ještědu – Vlasta Fleischmann – je pro okolí docela podivín a taky loser, ale on má svůj vlastní svět a naprosto si vystačí. Meteorolog amatér - počítá a zapisuje se železnou pravidelností cokoliv, co souvisí s počasím – srážky, větrnost, mraky, sluneční svit, rosný bod… potajmu si ve vrcholku ještědského vysílače šije balón a sní o tom, že jednou poletí, poletí a uletí… z Ještědu, z Liberce, ze země, někam daleko…
Mladičká servírka Ilja v hotelu obsluhuje taky, chodí s rádoby suverénním číšníkem Patkou, a krade v obchoďáku kalhotky. Patka totiž nemůže žádný prádlo vidět 2krát. Ale je jí jasný, že s Patkou to už dlouho nevydrží. A Fleischman se jí líbí, je takovej hodnej, úplně jinej než agresivní Patka.
Číšník Patka Jaroslava Plesla je přesně typ Vikiho ze Sněženky a machři. Pohazuje patkou a hází americký hlášky, prodává HappyLife a nechápe, jak se Ijla vůbec může s Fleischmanem bavit. Bláznivou čtveřici doplňuje pokojská s modrejma vlasama a červenejma ponožkama. Příšerně zkarikovaná je figurka majitele hotelu s tváří Jaromíra Dulavy, nejnesympatičtější postava, co jsem kdy v českým filmu viděla.
Ale film určitě má svoje světlý stránky, díky kterým se mi zaryl do paměti. Minimálně vizuálně – genius loci Ještědu a Liberce, úžasný lítající záběry krajiny a nebe, interiér retro hotelu, krásná Klára Issová, opět let balonem (podobně jako Vratný flašky, ale tady né tak kýčovitý), zajímavá hudba od Muchowa…
Většinou ale bohužel převáží ty slabší stránky – dialogy šuštící papírem a docela ujetý chování hrdinů (proč se Fleischman připoutal k tramvajovýmu sedátku? Asi mi něco uniklo..), nad kterým jenom kroutíte hlavou. Knižní předlohu od Jaroslava Rudiše (kterej si mimochodem ve filmu zahrál jednoho z německejch turistů) jsem nečetla, jinak bych byla asi moudřejší… kdo ví.
Mladičká servírka Ilja v hotelu obsluhuje taky, chodí s rádoby suverénním číšníkem Patkou, a krade v obchoďáku kalhotky. Patka totiž nemůže žádný prádlo vidět 2krát. Ale je jí jasný, že s Patkou to už dlouho nevydrží. A Fleischman se jí líbí, je takovej hodnej, úplně jinej než agresivní Patka.
Číšník Patka Jaroslava Plesla je přesně typ Vikiho ze Sněženky a machři. Pohazuje patkou a hází americký hlášky, prodává HappyLife a nechápe, jak se Ijla vůbec může s Fleischmanem bavit. Bláznivou čtveřici doplňuje pokojská s modrejma vlasama a červenejma ponožkama. Příšerně zkarikovaná je figurka majitele hotelu s tváří Jaromíra Dulavy, nejnesympatičtější postava, co jsem kdy v českým filmu viděla.
Ale film určitě má svoje světlý stránky, díky kterým se mi zaryl do paměti. Minimálně vizuálně – genius loci Ještědu a Liberce, úžasný lítající záběry krajiny a nebe, interiér retro hotelu, krásná Klára Issová, opět let balonem (podobně jako Vratný flašky, ale tady né tak kýčovitý), zajímavá hudba od Muchowa…
Většinou ale bohužel převáží ty slabší stránky – dialogy šuštící papírem a docela ujetý chování hrdinů (proč se Fleischman připoutal k tramvajovýmu sedátku? Asi mi něco uniklo..), nad kterým jenom kroutíte hlavou. Knižní předlohu od Jaroslava Rudiše (kterej si mimochodem ve filmu zahrál jednoho z německejch turistů) jsem nečetla, jinak bych byla asi moudřejší… kdo ví.
Film jsme sledovali v letním bijáku, v ruce pivo a nanuka, nad sebou pohasínající nebe a před sebou velký plátno s majestátným Ještědem, takže jsem ho nakonec vzala na milost a drhnoucí scény radši zapomněla. Máte-li rádi výšky a krásné oči Kláry Issové, jděte na to. Jinak jděte radši třeba na Tajnosti nebo Pravidla lži…**********
Žádné komentáře:
Okomentovat